By Sinead O´Hanlon pro Yahoo News, 8.10.2002

LONDON (Reuters) - Velká Británie se připravuje na masové očkování proti neštovicím v případě bioteroristického útoku, prohlásil vládní mluvčí před několika dny.

 

Mluvčí ministerstva zdravotnictví řekla agentuře Reuters, že i když zatím nenastaly  žádné změny v současném stavu a rizicích tohoto bioteroristického útoku, vláda se připravuje na "každou eventualitu" a to i masové očkování všeho obyvatelstva v případě, že to bude potřeba.

"Zatím ale neplánujeme očkování ještě před útokem a i v takovém případě je základní strategií mít dostatečné zásoby očkovacího séra," prohlásila.

"Naším záměrem je využít očkování jako první linie obrany, ale plánujeme každou eventualitu... Chceme ujistit veřejnost, že máme plány i pro velmi neobvyklé situace," doplňuje.

Klíčoví zaměstnanci ze zdravotnictví by byli očkováni v nadcházejících měsících jako první jako preventivní opatření, protože zejména oni by čelili následkům takového útoku při styku s infikovanými.

Neštovice byly vymýceny v roce 1980, ale malé kmeny vysoce nakažlivého a smrtícího virusu byly drženy v biolaboratořích Spojených států a Ruska. Panují obavy, že jiné státy by mohly vyvinout neštovice jako zbraň.

Plán získal zvláštní naléhavost po útoku 11. září na New York a Washington a doprovodné dopisy s antraxem, které zabily 5 lidí.

Velká Británie a Spojené státy varovaly již několikrát, že irácký prezident Saddam Hussein zřejmě skladuje chemické a biologické zbraně, které by použil v jakémkoliv konfliktu.

Izrael již své záchranné zaměstnance proti této nákaze očkoval, protože Irák by mohl vypustit rakety s biologickými a chemickými prvky.

Tisková mluvčí nesdělila o dodávkách vakcíny do Británie žádné další podrobnosti, protože tyto údaje podléhají utajení. V případě zveřejnění by je mohli teroristé využít ve svůj prospěch. 

Minulý měsíc vydalo U.S. Centers for Disease Control and Prevention prohlášení, že Spojené státy disponují v současné době 155 milióny dávek vakcíny proti neštovicím do konce roku by jich měly mít 280 milionů - tedy dostatek pro všechny obyvatele státu.

Tento týden také Americká Akademie Pediatrů potvrdila názor, že z každého milionu lidí očkovaných proti neštovicím by kvůli vedlejším účinkům by kolem  40 lidí takové očkování nepřežilo.

Zdroj: Yahoo News

Podle listu The New York Times Pentagon hodlá očkovat cca 500.000 vojáků, kteří budou vysláni v první fázi na misi na Blízký východ. O závadnosti očkování proti neštovicím pro zdraví či dokonce život člověka informuje podrobná studie ze 60. let. Někteří odborníci však varují, že očkování by bylo v této době mnohem fatálnější, protože velká část obyvatelstva trpí imunodeficitními problémy. Podle této 40 let staré studie by z každého milionu očkovaných by: 15 lidem vypukly život ohrožující nemoce, jako např. mozková encefalitida, další 2 lidé by okamžitě zemřely na vážné komplikace, kolem 530 lidí by onemocnělo život neohrožujícími nemocemi, např. tím, že by si virus z očkovacího séra zanesly na jiné místo těla, například do očí, což by mělo za následek slepotu.

 

Zvláštní problém ale nastává s dětskými pacienty. Vakcína je vyvinuta pro očkování dospělých a odborníci netuší, co by to udělalo s dětmi. "Vláda zamýšlí zahájit testy očkování na dětech v oblasti Cincinnati a Los Angeles. Ale není známo, kdy tyto studijní akce budou zahájeny," říká Anthony Fauci, ředitel amerického National Institute of Allergy and Infectious Diseases. Vědci budou o možném přínosu, ale i rizicích takovéto studie prováděné na dětech diskutovat v listopadu na setkání, svolaném vládním Department of Health and Human Services. Ovšem rodiče se obávají svěřit své děti do rukou podobných výzkumů.

 

Situace je již diametrálně jiná, než v září minulého roku, kdy rodiče v panice žádaly podávání antibiotik a očkování proti neštovicím pro své děti.

 

 

(podle zahr. internetových zdrojů připravil jm)

 

Stručná historie vývoje a použití biozbraní

 

Britové testovali během války antrax na ovcích na skotském ostrově Gruinard, který má pouhých 550 akrů a je vzdálen 3 míle od severozápadního pobřeží. Byly použity první západní bomby s antraxem (25librový prototyp). Po dobu 2. světové války panovaly ve Velké Británii značné obavy z možnosti využití střel V1 k dopravě bakteriologických zbraní na Londýn, proto byl vlastní vývoj poměrně intenzivní. Neobydlený ostrov byl po dlouhou dobu kontaminován nadlimitními dávkami. Díky tomu se podařilo prokázat, že spory z použitých antraxových bomb byly živé ještě o 40 let později. Proto byla v roce 1986 provedena na celém ostrově dekontaminace za použití několika tisíců litrů formaldehydu.

 

1942
Spojené státy zahájily výzkum biologických zbraní.

1942
Sovětský svaz přesunul svá tajná zařízení a laboratoře do Kirova, aby znemožnil jejich obsazení Němci. V roce 1942 se objevila rozsáhlá epidemie tularémie, která postihla německá vojska. I když použití biologických zbraní není zcela věrohodně potvrzeno, experimenty Sovětů s tímto původcem tularémie v této době jsou dobře známé.

1943
Spojené státy začínají vyvíjet antraxové zbraně. Rovněž britské a kanadské laboratoře se účastní na tomto vývoji, kdy antrax nese kódové označení „N“. Do roku 1944 jsou připraveny tisíce antraxových bomb pro použití spojenci, avšak rozvědka neměla žádné důkazy o tom, že nacistické Německo rozvíjí své výzkumné kapacity k biologickým zbraním. Direktiva samotného Hitlera zakazovala útočný výzkum biologických prostředků. Až později v průběhu války někteří jeho podřízení, konkrétně říšský maršál Herman Göring, podporovali výzkum v malém tajném zařízení u Poznaně v Polsku, kde byl právě antrax zvažován jako potenciální biologická zbraň jak proti lidem, tak i zvířatům. Válka skončila dříve, než toto úsilí přineslo jakékoli výsledky.

 

1945
Epidemie antraxu zabíjí v Iránu 1 000 000 ovcí.

1946
Začíná se rozvíjet rozsáhlý ofenzivní sovětský biologický program. V čele je nechvalně známý Lavrentij Berija. Sověti získali jak německé technologie a zařízení, tak japonské informace od spolupracovníků generála Ishii. Vzniká dlouhodobý program, který má výraznou odlišnost proti americkému. Sověti vyvíjejí zejména takové zbraně, proti kterým neexistuje ochrana. Jsou pro protivníka tedy podstatně nebezpečnější, ale mohou potenciálně ohrozit i vlastní vojska. V USA byla naopak zřejmá snaha myslet na zadní vrátka, mít současně k dispozici očkovací látku nebo léky.

1947
Sovětský svaz tajně buduje závod pro masovou produkci biologických zbraní ve Sverdlovsku.

50. a 60. léta
Americký biologický útočný program pokračuje po 2. světové válce v laboratořích Fort Detrick v Marylandu. V této době je program bohatě financován, dostává více prostředků, než jsou výzkumníci vůbec schopni utratit. Ačkoli ještě v 30. letech byly Spojené státy poslední ze světových mocností s ohledem na zájem o biologické zbraně, v 50. letech americká armáda vytvořila infrastrukturu biologických prostředků, o které generál Ishii a jeho vědci v jednotce 731 mohli jenom snít. I američtí vědci sami se zdráhali uvěřit tomu, co všechno bylo dokázáno. Na počátku 2. světové války byla Británie prokazatelně napřed ve výzkumech v experimentálním zařízení v Porton Down v oblasti Wiltshire. Ve srovnání s projektem Manhattan, který měl vyvinout atomovou bombu, byl americký biologický program s rozpočtem 3,5 milionů amerických dolarů poměrně malý, avšak na konci 2. světové války dosahoval rozpočet již 60 milionů amerických dolarů. Nikdy předtím nebylo věnováno tolik peněz, vybavení a vědeckého úsilí za účelem výroby biologických zbraní. Kritickým faktorem byl výběr aktuálních biologických původců. Požadován byl mikroorganismus s vysokou virulencí, minimální dávkou vyvolávající smrt, dlouhodobým efektem, spolehlivým růstem organismu během masové produkce, životaschopností během dlouhodobého uskladnění, jednoduchou možností transportu, schopností přežívat ve zbraňových systémech a schopností „paralyzovat“ rozsáhlé oblasti. Roli hrál rovněž požadavek, aby byla vyvinuta taková zbraň, která protivníka pouze dočasně zneschopní, ale nezabije ho, nebo aby byl nalezen alespoň původce, který by byl vysoce infekční pro člověka, ale dále se nešířil. Svatým grálem biologického útočného výzkumu je výroba suchého bakteriálního nebo virového původce. To je kritická část všech programů. Po zvážení několika vhodných míst byl zvolen Camp Detrick na úpatí hor Catoctin Mountains v západním Marylandu, 80 km severozápadně od Washingtonu. V dubnu 1943 se stal Camp Detrick (v roce 1956 přejmenován na Fort Detrick) mozkovým centrem amerického programu. Byla zde prováděna inicializace a koordinace veškerého laboratorního výzkumu, výroba malých množství Bagens, testování, koordinace kontaktů s vědeckými kruhy a průmyslem. V době největšího rozmachu v roce 1945 zde bylo 1770 důstojníků a nižšího personálu pracujících v laboratořích s maximální bezpečností. Byly vyvíjeny 500librové prototypy bomb, které obsahovaly mnoho malých bombiček a které byly shazovány z letadla. Tyto byly schopny zničit lidský život v okruhu 1 čtvereční míle. Společně s Brity byly připravovány strategie, jak shodit stovky tisíc 4librových antraxových bombiček na 6 německých měst (Berlín, Hamburk, Stuttgart, Frankfurt, Cáchy a Wilhelmshafen). Tento plán však nebyl realizován vzhledem k možnému katastrofickému scénáři pro civilisty žijící v okolí. Po ukončení války v roce 1945 se výzkum v Camp Detricku orientoval na původce, kteří se jevili slibně již během války, zvláště antrax, botulotoxin, brucelóza, tularémie a papouščí nemoc. Po roce 1951, v dobách studené války, bylo však využíváno podstatně širší spektrum původců a byly vyvíjeny snahy, jak tyto původce více zefektivnit. V Pine Bluff ve středním Arkansasu byla již v roce 1942 otevřena velká továrna na chemické zbraně. V rozsáhlém areálu na více než 5500 hektarech později vzniklo i nové zařízení pod kódovým názvem X-201, které mělo vyrábět a skladovat biologické látky. Tato továrna byla plně funkční v roce 1954 a jejích 858 zaměstnanců začalo produkovat původce brucelózy a tularémie. Později v roce 1955 byla produkce rozšířena o antrax a botulotoxin. V roce 1963 bylo továrna zmodernizována tak, aby byla schopna produkovat také virové agens a původce Q-horečky. Paralelně v Camp Detricku probíhal program rozmnožování infikovaných komárů určených k šíření malárie a horečky Dengue, blech přenášejících mor, choleru, antrax a dyzentérii a klíšťat nakažených tularémií. Ve dnech 20.-26. 9. 1950 dvě minolovky rozprášily miliony organismů Serratia marcescens u pobřeží San Franciska. Ačkoli se v té době věřilo, že tento mikroorganismus je neškodný, o 3 dny později se objevilo několik pacientů s onemocněním vyvolaným tímto původcem, jeden muž zemřel. Podle nepotvrzených zdrojů mohly však počty obětí dosahovat stovek až tisíců. V roce 1957 byla zahájena další série testů za účelem zamoření rozsáhlých oblastí biologickými původci rozprášenými z letadel či pohybujících se automobilů. Zjistilo se, že pokud jsou částice dostatečně malé a směr větru odpovídá potřebám, mohou snadno pokrýt tisíce km2. V roce 1958 byla vyvinuta první raketa schopná nést hlavici s biologickým obsahem – 762 mm Honest John, s dosahem 25 km. Kritickým posunem ve vývoji byla schopnost zamrazit suchým způsobem velké množství tekutých původců. V letech 1963–1969 probíhaly pokusy na Johnstonově atolu v jižním Pacifiku, které jsou doposud zahaleny tajemstvím. Testovány byly tularémie a Qhorečka. Aerosol byl šířen z letadel a účinek byl hodnocen na testovaných zvířatech.

 

1953
V USA je zahájen obranný medicínský program, který pokračuje pod názvem USAMRIID doposud a stejný název nese i vlastní institut pro výzkum infekčních nemocí.

1954
Až v tomto roce vědci detailně popisují, jak baktérie antraxu vyvolává onemocnění – produkuje toxin.

 

1954
V Aralském moři byla otevřena testovací základna na ostrově Vozrožděnie. Jednotlivé mikroorganismy byly testovány na stovkách šimpanzů. Po každém pokusu se vědci snažili zasaženou část ostrova dezinfikovat, ale bez znatelného úspěchu.

 

1969
Spojené státy a Velká Británie oficiálně ukončily svůj biologický zbraňový program. Obrannýbiologický program pokračuje.

 

1970
Vakcína proti antraxu byla schválena americkou FDA (Úřad pro kontrolu léčiv a potravin).

1972
V součinnosti Spojených států, Velké Británie a Sovětského svazu byla dokončena Konvence o biologických zbraních, ke které se připojilo kolem 140 států. Tato konvence zakazuje vývoj,produkci, skladování nebo jiným způsobem udržování biologických původců nebo toxinů v množstvích a druzích, které nemají ospravedlnění z hlediska profylaktických, ochranných či jiných mírových důvodů. Také zakazuje zbraně, vybavení nebo prostředky, které jsou schopny dopravovat tyto původce či toxiny.

1972
Rybářská loď s několika Kazachy na palubě zabloudila v Aralském moři a dostala se příliš blízko k ostrovu Vozrožděnie. Když byli později náhodně objeveni, všichni byli mrtví. Příčinou jejich smrti byl mor.

Květen 1971 až únor 1973
Spojené státy ničí zásoby biologických zbraní.

 

1973
Sovětský svaz začíná rozvíjet biologický zbraňový program Biopreparát. V rámci tohoto programu byly vyvíjeny biologické zbraně na bázi uměle modifikovaných mikroorganismů vyskytujících se v přírodě. Byly vyvinuty kmeny, které jsou odolné proti celé škále současně používaných antibiotik, ale i proti očkovacím látkám. K nejnebezpečnějším výzkumům patřily pokusy vytvořit tzv. chimérické původce, tedy mikroorganismy naklonované z několika různých původců s využitím jejich nejnebezpečnějších vlastností. Tak byly připravovány např. viry, které kombinovaly některé vlastnosti virů neštovic a Eboly. V rámci programu probíhaly rovněž práce na získání viru z mrtvých těl obětí pandemie chřipky z let 1918–1919, která se zachovala. Jedním z klíčových zařízení, která se v tehdejším Sovětském svazu specializovala na vývoj geneticky modifikovaných virových agens a chimérických původců, kteří byli kombinací několika smrtících mikroorganismů, byl Vektor, i v USA nejvýše respektovaná laboratoř. Toto zařízení se orientovalo na vývoj a masovou produkci virových zbraní, včetně neštovic, horečky Marburg a Eboly. Z bezpečnostních důvodů bylo zřízeno v malém sibiřském městečku nazývaném Kolcovo, které se nachází v oblasti Novosibirska. Dalšími zařízeními byly Sergijev Posad (dříve Zagorsk), Kirov, Jekatěrinburg a Striži, které podléhaly přímo ministerstvu obrany.

 

Březen 1975
Konvence o biologických a toxinových zbraních nabývá účinnosti.

 

1978
Bulharští agenti zavraždili Georgi Markova, bulharského novináře a spisovatele v londýnské emigraci pomocí toxinu ricinu.

 

1978–1980
Dokončena eradikace (vymýcení) neštovic. Světová zdravotnická organizace oficiálně vyhlásila eradikaci v roce 1980. Pouze dvě laboratoře na světě by měly mít původce neštovic, a to Centrum pro kontrolu nemocí v Atlantě (USA) a právě Vektor v Kolcovu, kam byl převezen z Ivanovského institutu v Moskvě. Existují však oprávněné obavy, že zařízení zabývající se biologickými zbraněmi mohou mít určité zásoby tohoto viru.

1978–1980
V Zimbabwe se vyskytla přírodní epidemie antraxu, která postihla 6000–10 000 osob a způsobila 100 úmrtí.

 

Duben až květen 1979
Ve Sverdlovsku došlo k nehodě, kdy antrax zahubil nejméně 68 osob. Podle nepotvrzených zdrojů však počty obětí mohly dosahovat stovek i tisíců. Speciální vojenské zařízení ve Sverdlovsku (v anglosaských zemích známé pod krycím názvem Compound 19) bylo zřízeno k výrobě biologických zbraní, zejména na bázi antraxu. Ve skladech ho byly uloženy stovky tun. V důsledku nedbalosti personálu byl odstraněn filtr s filtroventilačního zařízení a nebyl nahrazen novým. Nová směna zahájila technologický proces a infekční materiál se dostal do zevního ovzduší. Odhadované množství uniklého antraxu se pohybovalo v řádu kilogramů. Pouze díky směru větru, který foukal směrem od města, neměla tato nehoda za následek desítky až stovky tisíc mrtvých. Uniklý původce antraxu patřil k běžným kmenům používaným do zbraňových systémů a byl citlivý na antibiotika. Ještě mnoho let po tragédii se sovětská propaganda  snažila přesvědčit okolní svět, že šlo o alimentární epidemii způsobenou konzumací nevhodných potravin. Až v roce 1992 Boris Jelcin připustil, že tato epidemie byla výsledkem vojenských aktivit a ve své podstatě znamená porušení mezinárodních dohod.

1980–1988
V íránsko-irácké válce používá Irák chemické zbraně a pracuje na vývoji biologických zbraní.

 

1984
Sovětský svaz vytváří tzv. supermor.

1985–1989
Ken Alibek (Kanatjan Alibekov) vytváří Alibekův antrax - válečně využitelný kmen.

 

1988
Nikolaj Ustinov, 44letý výzkumník, se v laboratořích Vektor poranil při práci s virem Marburg,a vlastním životem tak zaplatil vývoj varianty U viru Marburg, jedné z nejúčinnějších biologických zbraní.

1989
Vladimir Pasečnik uprchl do Velké Británie a odkryl sovětský biologický program.

 

1990–1991
V rámci války v Perském zálivu Irák připravuje biologické zbraně pro možné použití. K dispozici jsou rakety, bomby, tanky k aerosolovému použití s botulotoxinem, antraxem a aflatoxinem. Celkem bylo vyprodukováno 19 000 litrů koncentrovaného botulotoxinu, 8500 litrů koncentrovaného antraxu a 2200 litrů aflatoxinu.

11. dubna 1990
Spojené státy žádají, aby Sovětský svaz ukončil svůj ofenzivní biologický program. Gorbačov později „oficiálně“ program zrušil.

 

1990–1995
Sekta Óm šinrikjó se snaží nastolit nový světský pořádek likvidací starého světa zbraněmi hromadného ničení. Sekta podnikla podle údajů svých členů nejméně devět biologických útoků. Nejprve získali mikroorganismus Clostridium botulinum a snažili se ho namnožit ve svých laboratořích, aby získali jeden z nejjedovatějších toxinů. V dubnu 1990 poslali konvoj tří nákladních automobilů ulicemi středu Tokia, poté k americkým základnám v Jokohamě a v Jokosuce a nakonec k letišti. Všechny tyto lokality byly sprejovány tímto mikroorganismem. Tento útok však není spolehlivě prokázán. Rovněž je velice těžké nalézt v přírodě smrtící kmen původce botulismu. Následovně sekta vyzkoušela nového původce – antrax, který měla získat z místní univerzity a poté masívně produkovat ve vlastních osmipatrových laboratořích ve východním Tokiu. V roce 1993 vypustili příslušníci sekty ze střechy těchto laboratoří mrak na obytnou část města. Opět nikdo nezemřel, ale ani neonemocněl. Vše bylo opakováno v červenci téhož roku. Obyvatelé v sousedství laboratoří si stěžovali na zvláštní zápach, ale nikdo neonemocněl. Také v červenci se sekta pokusila rozšířit antrax formou aerosolu za použití nákladního auta v centrálním Tokiu u vládních budov, opět bezvýsledně. Hlavní důvody, proč byli neúspěšní, se zdají být zřejmé. Použili vakcinační kmen antraxu, který není nebezpečný, a zároveň forma aerosolu nebyla optimální. Sekta se vrátila k botulotoxinu, ale opět bez úspěchu. Proto se definitivně obrací k chemickým zbraním.

Leden 1991
Američtí a britští experti přijíždějí na inspekci zařízení v rámci programu Biopreparát.

 

1991
Ken Alibek opouští program Biopreparát a emigruje do USA. Alibek tvrdí, že ruský vojenský biologický program existuje i v roce 1991, tedy rok poté, co ho Michail Gorbačov nechal zastavit.

1992
Boris Jelcin oficiálně ruší ruský útočný zbraňový program.

 

1992
Ruské strážní jednotky se stáhly z Uzbekistánu a Kazachstánu. Zůstal tak zcela nechráněn ostrov Vozrožděnie. Tento malý ostrůvek uprostřed Aralského moře se nachází pouhých 600 mil od Afghánistánu a byl dlouhá léta místem testování sovětských biologických zbraní. Předpokládá se, že po ukončení pokusů před více než 10 lety zde byly pohřbeny kovové kontejnery s takovým množstvím biologických zbraní, že by byly schopny vyhubit populaci celého světa několikrát. Toto místo je teoretickým potenciálním zdrojem pro teroristy hledající biologické zbraně, ale i tikající biologickou bombou budoucnosti. V rámci mezinárodního programu USA uvažují o dekontaminaci tohoto ostrova.

1993
NATO vytváří pracovní skupiny ochrany proti biologickým zbraním.

 

1995
Sekta Óm šinrikjó vypouští sarin v tokijském metru po řadě neúspěšných pokusů s biologickými původci.

1995
Spojené státy obviňují Rusko z pokračování v jeho biologickém programu a napomáhání Íránu vytvořit program biologické války.

 

1995
Irák připouští, že vyprodukoval 8500 litrů koncentrovaného antraxu v rámci svého bojového biologického programu.

1996
Inspektoři Speciální komise Spojených národů pro Irák (UNSCOM) ničí irácké biologické zbraně.

 

1997
Sovětští vědci publikují detaily o geneticky změněném antraxu v časopise Vaccine.

 

březen 1998

 Spojené státy nařizují povinné očkování proti antraxu u svých vojenských jednotek. Kanada přijímá stejné opatření u svých vybraných zahraničních jednotek.

 

1999

Rusko bylo kritizováno kvůli značným zásobám viru neštovic a existenci 4 vojenských laboratoří, které stále existují, aniž je umožněna jakákoli inspekce či návštěva zemí okolního světa.

Zdroj:Osud