Temné duchovní síly a nacismus - mýtus, nebo...? (1.)
23.10.2011 10:19
V kapitole Černá a bílá magie čteme: „Hitler se vydal silám, které jej strhávají. Síly temné a ničivé moci. Zatímco se domníval, že ještě má možnost svobodného rozhodnutí, byl již dávno vydán kouzlu, které z dobrého důvodu a ne pro pouhé obrazné přirovnání můžeme označit jako démonickou magii." Jeho afektované chování vykazuje cosi „náměsíčného", jako by byl něčím řízen. „Jeho způsob být stále sám a zvláštní mysticismus dovolují vedle dalších indicií usuzovat na možnost kontaktu s nějakým duchem neznámého původu, který jej posedl."
OKULTNÍ MÝTUS NÁRODNÍHO SOCIALISMU
Díky všem existujícím protikladným hlediskům a faktům nelze v tom nejpřísnějším smyslu „dokázat", že neexistovalo nějaké okultní vedení Hitlera nebo NSDAP právě na hlubší úrovni. V takovém případě se již budeme pohybovat na půdě čirých domněnek, které se vzpírají historickému zkoumání. Stejně tak se ocitneme v povážlivé blízkosti tajemství, které je tak tajné, že ani sami jeho nositelé o něm nevědí. Když však připustíme, že národní socialismus určovaly a nebo přinejmenším spoluurčovaly skryté duchovní síly, nelze takové „vedení" omezovat pouze na národní socialismus, nýbrž je musíme rozšířit na celé světové dějiny. K tomu jsou však zatím ochotni jen někteří iracionální autoři.
V této souvislosti se rovněž nabízí další otázka. Pokud by byla ve hře nějaká jiná, vnější síla, jak by to pak bylo s odpo vědností jednotlivých národně socialistických mocipánů? Byli jenom nástrojem bez vlastní vůle? Tato otázka byla po právu nadhozena již dříve, jakkoliv může být těžké posuzovat odpovědnost těch druhých.
A musíme nakousnout ještě jeden bod. Je to možnost zmythologizování Hitlera. Souvislost s esoterikou to přirozeně neobyčejně usnadňuje. Jsme někdy téměř v pokušení hovořit etnografickými termíny o nasycení postavy Hitlera „manou" a nikoli pouze o projekci stínu, která zapomíná na „Hitlera v nás". Toto nasycení „manou", které v magicko-esoterické terminologii od povídá zhruba vytvoření nějakého Egregoru, je přirozeně dvousečné. Jak rychle se nějaký princip, původně vnímaný jako „zlý", překlopí a stane se „dobrým" a nebo naopak! Miguel Serrano, který pravděpodobně nechtěl nic „zlého", je toho příkladem.
Mnozí, kteří se hlásí k esoterickému světovému názoru, však podporují okultní obraz národního socialismu, protože v něm spatřují „důkaz" správnosti svého všeobecného esoterického přesvědčení. Ano, tímto způsobem mohou dokonce nevědomě spolupocitovat svůj díl oné moci, která má "jejich" světový názor. Přirozeně, že ne ve „zlém" úmyslu. Ale ptají se dějiny vždy po úmyslech? Nesmíme se však potom divit, když je na nepřátelské straně esoterika vnímána jako královská cesta k neonacismu. Sem patří také snahy spojovat sadomasochistické kruhy s národním socialismem, protože používají jeho uniformy, symboly atd. za účelem vzrušení: to je další přísun energie pro výše zmíněný „Egregor".
Při zpracovávání tohoto tématu cítíte bezděčně, že narážíte na něco hlubšího. Mohou to být archetypy a nebo silně emocionalizované mytologické obrazy. C. G. Jung se svou známou „Wotanovou teorií" nebyl zase tak daleko od pravdy. Zde je však nutné použít vážný výzkum a bádání. Jak dalece jsou hlubinné obrazy esoteriky a nebo obecněji náboženství a mýtu slučitelné s obrazy národního socialismu nebo obecněji politického mýtu vůbec? A nebo ještě ostřeji: odpovídají ty to politicky upotřebitelné hlubinné obrazy jaksi „nevyhnutelně" nějakým strukturám na šeho nevědomého bytí? Čím více toho víme, tím dříve můžeme přijmout předběžná opatření.
Mýty nelze navzdory jejich ambivalentnosti jen tak jednoduše odložit, jak již bylo navrhováno, tím, že se soustředíme na racionální obraz světa. Osvícenost je nezbytná, ale nezapomínejme, prosím, na sílu obrazů. A především ne v oblasti politiky. Genftská filosofka Jeanne Hersch k tomu říká: „Politické pravdy nedosáhneme tím, že vyloučíme mýtus, nýbrž tím, že do současnosti vneseme napětí protikladných mýtů. Protikladné názory, které z toho vyvstanou, pak vztahujeme na sebe, stejně jako neslučitelné požadavky hodnot, z čehož v žádném případě neplyne, že tyto hodnoty jsou falešné a že je vše dovoleno - nýbrž naopak, že všechny platí a že je nutné všechno vyzkoušet, bez příslibu nějakého dokončení." Tomu nahrává i názor politologa Erica Voegelina, který spojuje gnosi a politiku a podle jehož mínění bylo vítězství národního socialismu možné pouze v době sekularizace.
MOŽNÉ ZDROJE NÁRODNĚ-SOCIÁLNÍHO OKULTNÍHO MÝTU
Podle toho, co víme, je poprvé řeč o Hitlerovi jako o „mediálně démonické osobnosti" v knize Kurta van Emsena (vlastně Dr. Karl Strunkmann) Adolf Hitler und die Kommenden (Adolf Hitler a následo vníci). V ní je Hitlerovi - právě jako démonické osobnosti - přislíbena taková role, že „na konci kosmické proměny světa" svou Třetí říší zničí starý svět a připraví cestu pro Čtvrtou říši následníků. Ale to bylo v německém jazykovém okruhu, který podle na šeho mínění má stěží nějaký význam pro vznik národně-sociálního okultního mýtu.
Naproti tomu ve Francii, která v této souvislosti jistě hrála důležitější roli, nacházíme první, i když ještě vágní poukaz na okultně řízeného Hitlera v esoterickém měsíčníku Le Chariot). V článku Le secret psychigue des Maitres du Monde: Bona parte, Mussolini, Hitler se pokouší křestansko-esoterický autor René Kopp objevit tajemství úspěchu tří zmíněných státníků. Od jistého okamžiku mu zřejmě nepostačují psychologické údaje. Tak začíná hovořit o „osudu". Rozumí tím však „souhrn neviditelných, duchovních sil, které působí na lidstvo... at jsou astrální, éterické, patří sem i již zemřelí lidé a stejně tak i mimolidské síly... kterým nelze uniknout, protože jsou silnější než všechno zde dole... Tito Mistři světa (mezi nimi právě Hitler) byli těmito Mocnými záměrně postaveni na Zem a do stává se jim od nich pomoci a nebo dokonce na nich mají bezprostřední podíl... Jsou to skaliska, která spadla na tuto úroveň." Tato ještě velmi obecná slova zesiluje autor později v článku LEnigme de Hitler v témže časopise, a sice v dubnovém čísle roku 1939 (str. 111). Míní v něm, že u Mussoliniho a Napoleona by mohly psychologické a jiné běžné důvody ještě stačit, aby vysvětlily jejich působení. U Hitlera to už není tak jednoduché. Fotografie dokazují, že se jeho tvář proměnila. Jeho afektované chování vykazuje cosi „náměsíčného", jako by byl něčím řízen. „Jeho způsob být stále sám a zvláštní mysticismus dovolují vedle dalších indicií usuzovat na možnost kontaktu s nějakým duchem neznámého původu, který jej posedl."
V jiných francouzských esoterických časopisech, které máme z třicátých let k dispozici, nemůžeme podobné okultní odkazy nalézt. To platí dokonce i pro časopis Revue Internationale des Sociétés Secrétes, který se specializoval právě na takovéto otázky, a který se přikláněl k teoriím spiknutí, přičemž z fundamentalisticky katolického stanoviska připisoval dějinné události činnosti Svobodných zednářů, židovstva a Satana. Tyto teorie, které vznikly již v době francouzské revoluce (viz rozšířené dílo Abbé Barruela) a ještě dříve, našly své vyvrcholení v aféře Léo Taxila na přelomu minulého století, po které následoval jejich úpadek. Ve třicátých letech však začaly opět podobné myšlenky nalézat své příznivce v Itálii a ve Francii. Zajímavé je, že Revue Internationale des Sociétés Secrétes (zkráceně RISS) jak se zdá, nepřišla na myšlenku, že by Hitler mohl být řízen nadpřirozenými silami. Řízený sice podle nich byl, ale jistými německými zednářskými spolky, které nebyly podřízeny mateřské anglické lóži a společně s komunisty usilovaly o německou světovládu. Již od roku 1929 bylo v tomto časopise poukazováno na neštastné působení Němců, počínaje Lutherem. Sjednocení Německa pod Bismarckem bylo například také považováno za dílo Svobodného zednářstva. V celé řadě článků, zvláště z roku 1933, ale i 1934, byly na mnoha stránkách zveřejňovány dokumenty o takzvaném německém svobodném zednářství a vysvětlován jeho vznik ze starých pruských lóží. A když autor A. S. du Mesnil-Thoret (o kterém se později ještě zmíníme) hovoří o „okultních silách v Německu", má na mysli pouze zednářské lóže. Pouze v jednom článku o hákovém kříži narazíme na nikoliv čistě politické, nýbrž „okultistické zednářství". Hákový kříž je přitom vysvětlován jako specificky antikřestanský a tajný zednářský symbol. Rovněž je přitom poukazováno na „hinduistické jogíny v Darmstadtu kolem hraběte Hermanna von Keyserlinga", kteří svědčí o jistém východnímu vlivu, aniž by pňtom byla zmíněna nějaká souvislost mezi národním socialismem a Keyserlingem. V těchto článcích již nacházíme to, co se o pět vynořuje později ve francouzských a anglických knihách, na které ještě podrobněji narazíme, totiž okultní role Fému, Tugendbundu a především protikladu kultury (ve sprenglerovském smyslu) a náboženství. Kulturou se přitom rozumí specificky německá kultura, která je namířena především proti katolicismu, ale i proti v Evropě jinak běžným morálním a civilizačním standardům. Náboženství naproti tomu je katolicismus, jaký nacházíme především ve Francii, ale i v Rakousku. Tato shodná místa svědčí o kontinuitě mezi RISS a pozdějšími knihami, které skutečně založily národně socialistický okultní mýtus.
Zdroj:Osud