Vždy jsem cítil, že se sebevraždou Hitlera něco není v pořádku
23.10.2011 10:02
Hitler nezemřel, unikl celkem snadno z "děravého" Berlína (neprodyšně obklíčený a uzavřený Berlín je pouze historickou fikcí - ruská vojska se svými klíny hlavně hnala do středu města dobýt Reichstag; z příměstských letišť létala vojenská letadla až do pádu města), únik Evy a Adolfa zorganizoval Borman, uskutečnil Dönitz (proto také jeho nástupce). Mám dojem, že Američané i dobře věděli, kde jej najdou. Ale to by bylo s novináři v zádech a proto bylo lepší, sice o tom vědět, ale raději nechat všechno v klidu. A zatímco Evička Braunová se rozhodla na druhý den po opuštění Berlína opustit i Hitlera (Hitler se ráno probudil již sám) a k útěku do sovětské zóny a v roce 1964 zemřela v Rusku pod jiným jménem, Hitler pokračoval k Dönitzovi a následně k Jižní Americe v dálkové ponorce poskytnuté Dönitzem. Myslíte, že jde o přílišnou fantazii ?
Vážený pane,
Vaši knihu Mráz přichází z Bílého domu jsem doslova "zhltnul" právě tak jako asi před dvěma lety knihu Velký podvod, kterou zmiňujete. Zdvořile prosím za prominutí, neb mi hovoříte přímo z duše a proto nejde neodepsat.
Na to odpoledne, kdy jsem přišel domů a po zapnutí televize jsem nejprve s překvapením, že jde o jakousi montáž či fikci, sledoval opakovaně náraz druhého letadla a hroucení věží WTC, a poté si sedl, a řekl si, co se to vlastně děje, nikdy nezapomenu. Z celého tohoto teátru jsem se nemohl zbavit zatím kdesi hluboko v duši vznikajícího rozporuplného dojmu. Instinkt mě nikdy nezklamal a tak se stalo i v tomto případě. Zarážející byla nepřirozená úpornost, s jakou média tvrdila to, co tvrdila, a ještě větší úpornost o čemsi přesvědčit. "Vládní" úpornost vždy smrděla demagogií a latentními úmysly které nesměly na denní světlo od počátku, avšak v tomto případě zcela extrémně. Později se mi dostala na poslední chvíli do rukou kniha Velký podvod, kterou zmiňujete, a to jsem si ve svých pochybnostech začal být jistý. Všechno je státem řízená komedie a účel začíná být zřejmý. Vaše kniha mě jen utvrdila a dodala další informace.
Máte však pravdu v tom, že málokterý tvz. "demokrat" snese jen pochybnost o tom, že o teroristické útoky v "demokratické" zemi nešlo. Proto bude Vaše kniha pro mnohé těžko stravitelná, přečtou-li ji vůbec do konce. Když jsem před strýčkem (72) při našem včelaření, hluboce věřícím katolíkem, který utíkal v roce 1968 z republiky, jen přednesl pochybnosti o celé záležitosti a dodal, že mám pocit, že si celou teroristickou anabázi vládní špičky zinscenovaly proti vlastním lidem a že tímto aktem sledují své "esoterické mocenské" cíle, zůstal na mě doslova civět a řekl, že to snad nemyslím vážně. Přece by Američané neterorizovali a nezabíjeli vlastní lidi !!! K úspěšnosti jakékoli demagogie stáda jsou zapotřebí minimálně dva druhy lidí. Jedním jsou náboženští fanatici vyznačující se dobrovolnou ztrátou vlastního svobodného rozumu a tím druhým jsou státní byrokraté s mozkem dokonale vypraným omezeností. Ostatně jediným úspěšným zbožím na personálním byrokratickém trhu kam až historie rodu lidského sahá.
Jednu zmínku v knize však navrhuji zvážit. Na str. 118 zmiňujete zbabělého tyrana Hitlera a jeho zoufalý čin sebevraždy. I přes všechnu četnou literaturu, která se mi dostala do rukou a která se pohybuje v intencích Vámi předeslané sebevraždy, jsem měl vždycky nedefinované podezření, že s dubnovou smrtí Hitlera není něco v pořádku. Toho, čeho se každý tyran nejvíce bojí, je to, co plnými hrstmi rozdává kolem sebe, totiž smrti, vlastní smrti. "Jaký to básník ve mě umírá" vykřikl Nero, než vzápětí dal rozkaz otroku, aby mu vrazil dýku do krční tepny. I když jde jen o dobře do sebe zapadající indicie, nabyl jsem přesvědčení, že ke smrti Hitlera nedošlo 30. dubna 1945 v bunkru, a už vůbec ne jeho vlastní rukou. Tento člověk by sám na svůj život nikdy ruku nevztáhl. Přesvědčila mě o tom nakonec i kniha Démon z jiného světa od J.J. Duffacka a M. Jensena, Praha 2001, vydalo Naše vojsko. Mám zato, že jde o jedno z extrémně střežených tajemství špiček vítězných velmocí, anebo velmoci jedné - Hitler nezemřel, unikl celkem snadno z "děravého" Berlína (neprodyšně obklíčený a uzavřený Berlín je pouze historickou fikcí - ruská vojska se svými klíny hlavně hnala do středu města dobýt Reichstag; z příměstských letišť létala vojenská letadla až do pádu města), únik Evy a Adolfa zorganizoval Borman, uskutečnil Dönitz (proto také jeho nástupce). Mám dojem, že Američané i dobře věděli, kde jej najdou. Ale to by bylo s novináři v zádech a proto bylo lepší, sice o tom vědět, ale raději nechat všechno v klidu. A zatímco Evička Braunová se rozhodla na druhý den po opuštění Berlína opustit i Hitlera (Hitler se ráno probudil již sám) a k útěku do sovětské zóny a v roce 1964 zemřela v Rusku pod jiným jménem, Hitler pokračoval k Dönitzovi a následně k Jižní Americe v dálkové ponorce poskytnuté Dönitzem.
Myslíte, že jde o přílišnou fantazii ? Společným zlomovým astrologickým letopočtem Evy i Adolfa byl rok 1964. To, co vítězné mocnosti nepotřebovaly, byl živý Hitler, a tak proto ona mlčení. Uvažte, Dönitz, jeden z největších vrahů a organizátor ponorkových vlčích smeček dostal od norimberského tribunálu "jen" deset let. A víte za co. Přece za mlčení ohledně útěku Hitlera. A tak i celý Norimberský proces byl hluboce politickou záležitostí, kde nerozhodovala jen vina na válečných zločinech, ale hlavně politikum a "vysoké" cíle. Rozsudek smrti nacistického generála Kesselringa byl na zásah Churchila změn, zatímco se skutečnými vojáky Říše, kteří s vraždami neměli nic společného, se vypořádala katova smyčka. O nevšední péči, kterou utrpěl Gelen, jeden z předních nacistických zločinců rozvědky, od Američanů, by mohl vyprávět své. Spojenci měli svá tajemství a Rusové také a je dost možné, že obě strany věděly o té druhé, aneb o alespoň něco, ale svorně střežili tajemství bez ohledu, komu k dispozici náleží. Prozrazení tajemství jednoho, by nepochybně prozradilo tajemství druhého a na tom samozřejmě neměli zájem. Lze se důvodně domnívat, že Stalinův stihomam neměl příčinu v tom, že Hitler žije a že ho přežije, ale že nevěděl kde. To věděli Američané. Že ostatky Hitlera u bunkru nenašli, o tom byl Stalin zcela jasně srozuměn. Rusové zase věděli, kde je Evička, a to nevěděli zase Američané. Zkrátka si svá tajemství tajně rozdělili právě tak jako si veřejně rozdělili teritoria působnosti.
Uvažte, jak by vyhovoval mrtvý Saddám. Ale při vší americké proradnosti a všiváckosti, které jsou schopni, už to nešlo takto zařídit. Saddáma totiž nezajali Američané, ale nepřátelští Kurdové, a ti jej Američanům předali, sice zanedbaného, Kurdům přílišná toaleta nesvědčí, ale živého a zdravého, zkrátka vidělo to a vědělo o tom příliš mnoho lidí a tak jakákoli jeho smrt by byla světově odsouzeníhodnou vraždou, které se báli i tito "demokraté". Che Guevaru chytili postřeleného, ale živého. Rozkaz tehdy zněl: "Žádného živého zajatce, nikdo nepřežil." A tak do svázaného a krvácejícího a v ubohé místnosti na hrubé dřevěné lavici sedícího Che Guevary vyprázdnili "poslušní hoši" několik zásobníků. To pro "sichr" a potom to také poslušní hoši poslušně nahlásili. Zkrátka sprostě jej popravili a dodnes to mají američtí "demokraté" na talíři. A tak ohledně Saddáma se už báli.
Je mnoho tajemství, která vlastně tajemstvími nejsou.
Je třeba se vzepřít všeobecně uznávaným omylům.
Alexandr Makedonský nehledal vojenská vítězství, ale nesmrtelnost ve věštírnách Delfy a Egyptě inspirujíce se Gilgamešem. Abrahám kolem roku 2100 před n.l. nebyl žádný filantrop, ale krutý vojevůdce.
A všeobecně uznávané lži?
Amerika nebyla objevena Kolumbem. Ten již věděl, že staří Féničané ze středomoří běžně proplouvali Heraklovými sloupy (dnešní Gibraltar) do Ameriky a stejně jako z tehdejších "Cínových ostrovů" (dnešní Anglie, chcete-li Albion) obchodně permanentně po celá staletí před naším letopočtem ji navštěvovali svými čtyřikrát většími zaoceánskými loděmi, než byla jeho Santa Maria. A sám Kolumbus na americkém kontinentě nikdy při svých šesti výpravách nepřistál. Přistál pouze na Karibských ostrovech.
Američané na Měsíci nikdy nepřistáli. Je to nejgrandióznější lež dvacátého století, která nemá v lidských dějinách obdoby a je srovnatelná snad s dvoutísícíletou lží o ukřižování a smrti Ježíše.
A mohli bychom pokračovat dále.
Zdroj:osud