Zdroj:Osud

    Neúspěšně pokusy zabít Hitlera: štěstí, nebo pakt s Ďáblem?

Od r. 1939 do r. 1945 se odstranit Hitlera pokusily desítky lidí, jednotlivě nebo ve skupině. Všichni neuspěli, většinou kvůli neskutečnému štěstí diktátora.

Celkem proběhlo téměř dvacet pokusů o atentát nebo příprav na atentát, z nichž tři téměř uspěly. Je proto omylem říkat, že Hitler byl obdivován každým Němcem. Spousta lidí ho nenáviděla, obzvláště v Berlíně – a byli ochotni zemřít, aby Německo rakouského diktátora zbavili.

Žádný pokus nebyl nikdy schopen odstranit strašlivou nacistickou kliku. Více než desetkrát se spiklenci pokusili kliku vyhodit do vzduchu, zcela nebo částečně: některé pokusy byly zrušeny na poslední chvíli z důvodu, že Himmler nebo Goering neměli být přítomni, což znamená, že spiklenci chtěli zlikvidovat celý nacistický režim, nejen Führera.

K hlavním pokusům o atentát na Hitlera došlo následovně:

1. Předválečné pokusy

* 1935: muž z SA, jménem Kraus, podle Bridget Hitler, kterému bylo uděleno svolení předložit petici Führerovi osobně, byl atentátníkem, který byl nejblíže úspěchu. V Berghofu, Hitlerově sídle v bavorských Alpách, vypálil na Hitlera jednu ránu a minul. Strážemi byl střelen pětkrát a okamžitě zemřel. Jeho motiv je není znám, ale lze se domýšlet, že to mělo něco společného se zavražděním Roehma, vůdce SA, v r. 1934.

* 1935: s další verzí útoku motivovaného zavražděním Roehma přišel Otto Strasser ve své knize „Únik z teroru“ (NY 1943). Vypadá mnohem důvěryhodněji, než verze Bridget Hitler. Další SA man, jménem Heinrich Grunow, který nepřenesl přes srdce vraždu Ernsta Roehmera, se dostal do kontaktu s Otto Strasserem. Šéfem opozičního hnutí Černá fronta, a vypracoval plán na zabití Hitlera během cesty Hitlera do jeho milovaného Berchtesgartenu. Grunow byl členem stráže chránící Hitlera v Berchtesgartenu a věděl, že na jistém místě na silnici musí auto zpomalit na méně než 20 kilometrů za hodinu, a Strasserovi tvrdil, že by to bylo vhodné místo pro zastřelení Hitlera. Strasser souhlasil a Grunow přistoupil k realizaci své vraždy. Bohužel, podle Strassera, ten den řídil Hitler a Grunow zastřelil řidiče na zadním sedadle a Hitler unikl živ. Ironií je, že Grunow, přesvědčený, že se svým útokem uspěl, spáchal na místě sebevraždu, zatímco řidič Hitler, vyděšený k smrti, vystoupil z auta, které musel prudce zastavit. Hitlerův šofér, Schreck, byl zasažen do prsou, čelisti a pravého spánku. Oficiálně zemřel na zubní infekci.

* 1939: před započetím nepřátelství plánovali němečtí generálové zničit hitlerovskou hrozbu a samotného Führera. Kurt von Hammerstein se několikrát pokusil nalákat Hitlera do pevnosti na Siegfriedově linii, aby tam zinscenoval nějakou nehodu. Hitler na Hammersteinova pozvání nikdy nereagoval.

* 1939: 8. listopadu, v Mnichově, ukryl švýcarský hodinář Georg Elser, který žil v Německu mnoho let a silně nenáviděl zákony proti pracovníkům zavedené režimem, časovanou bombu v pivnici, kde měl Hitler promluvit. Hitler svůj projev zkrátil a bomba vybuchla podle plánu, jenže to už byl Hitler 10 minut pryč, a zabila osm lidí. Elser byl deportován do koncentračního tábora a byl pověšen v dubnu 1945.

2. Válečné pokusy

* 1943:  Poltava, Ukrajina: na jaře 1943 došlo k několika pokusům během Hitlerova pobytu na okupované Ukrajině. Byly úspěšně vypracovány tři plány, ale všechny selhaly. Prováděli je maršál von Kluge, kapitán von Boeslager, plukovník von Tresckov, poručík von Schlabrendorff s plukovníkem von Gersdorffem. Dvakrát byly plány odvolány kvůli silné přítomnosti stráží SS, které činily celý pokus příliš riskantním a nebezpečným. Při třetím pokusu ukryl von Schlabrendorff časovanou bombu do láhve francouzského koňaku a dal ji do letadla, které Hitler používal pro lety zpět do Berlína. Letadlo s bombovým koňakem vzlétlo, ale kvůli extrémní zimě ve vysoké výšce rozbuška zamrzla a nic se nestalo. Po přistání byl von Schlabrendorff schopen dát do nákladu neškodnou láhev koňaku a nikdo neměl žádné podezření.

* 1943: 27. července se měl Hitler zúčastnit vojenské přehlídky v nacisty okupované Paříži. Hrabě generál Fritz-Dietlof von der Schulenberg útok na Hitlera připravil, ale na poslední chvíli nepředvídatelný Hitler účast zrušil a vydal se na mnohem zajímavější výlet po Paříži.

* 1943: v prosinci se kapitán Axel Freiherr von dem Bussche rozhodl spáchat sebevražedný útok na Hitlera v Berlíně. Záminkou mělo být zkoušení nové zimní bojové bundy. Bussche měl v plánu odpálit dva ruční granáty ukryté pod svým velkým kabátem. Jeho plán selhal, když byly uniformy uložené v železničním vagonu zničeny náletem spojenců noc předtím, než si je měl Hitler prohlédnout. V r. 1944 byl Bussche vážně raněn dělostřeleckým granátem v bitvě a přišel o nohu.

* 1944: 11. července se podplukovník Claus von Stauffenberg, hrdina tažení Afrika Korps, ale unavený chováním nacistů, rozhodl jednat a vyhodit se do vzduchu v jednací místnosti v Berghofu. Když byl informován, že Himmler a Goering přítomni nebudou, Stauffenberg svůj plán zrušil.

* 1944: o devět dnů později ukryl Stauffenberg a několik dalších spiklenců z Wehrmachtu časovanou bombu v kufříku v jednací místnosti v Rastenburgu, kde se Hitler setkával s nacistickými a vojenskými vůdci. Stauffenberg dal kufřík k noze svého křesla a odešel pod povrchní záminkou. V jeho nepřítomnosti do kufříku jeden z důstojníků o kufřík zakopl a odsunul ho dál do místnosti, k noze obrovského dubového stolu. Když vybuchla, nezasáhla svůj primární cíl, Hitlera, který byl jen lehce zraněn. Zabiti byli čtyři lidé a následné represe byly strašlivé. Stauffenbergova vdova, Nina Schenk von Stauffenberg, zemřela 2. dubna 2006 ve svém rodném Bambergu, ve věku 93 let.

* 1945: sám Albert Speer, nejbližší Hitlerův pobočník a do roku 1945 ministr zbrojení, plánoval v březnu vypustit jedovatý plyn do klimatizace v kancléřství, aby zabil Hitlera a jeho hlavní přeživší přátele. Když zjistil, že na Hitlerův osobní rozkaz byl kolem tohoto ventilátoru postaven čtyři metry vysoký komín, již nebylo plán možné realizovat. Speer, který u Norimberského soudu tvrdil, že během posledních měsíců války zradil Hitlera 40 krát, byl nicméně v r. 1946 odsouzen k 20 letům. Byl to mazaný a ambiciózní člověk, který sloužil nacistům příliš dobře a dostal, co si zasloužil.

A nakonec, k pokusům o atentát, úspěšným či neúspěšným došlo na spoustu nacistických vůdců, nejen na Hitlera. Nejslavnějšími jsou:

* pokus na Franze von Papena, velvyslance v Rakousku: bomba v Turecku (neúspěšný)
* bomba hozená na Reinharda Heydricha, „protektora“ Čech a Moravy, v Praze (úspěšný)
* bomba nastražená na Friedricha-Wilhelma Krügera, Oberabschnittsführera SS, v Krakově (ne)spěšný)
* Hanns Rauter, generální komisař pro veřejnou bezpečnost v Německem okupovaném Holandsku, byl v Holandsku střelen a vážně zraněn
* Wilhelm Kube, Gauleiter Běloruska, byl zavražděn v Minsku: Jelena Mazanik, členka antifašistického podsvětí Minsku, dala bombu do jeho ložnice 22. září 1943. Po válce byla vyhlášena za hrdinku Sovětského svazu

Hitler měl neskutečné štěstí. Všechny ty pokusy ukazují, jak je obtížné zbavit se diktátora. Tento druh lidí je velmi dobře strážen, jsou obecně chráněni ďáblem, a většina z nich je nepředvídatelných: mění své plány bezdůvodně, jako by byli varováni nějakým instinktem nebo nějakým dobrým duchem.