čtěte OSUD.cz, ať víte co a proč se stane zítra i za měsíc!

4. února 2009  David Robson

Hitler a Mussolini měli oba schopnost nahnat miliony lidí do své fašistické vůle. Nyní se objevují důkazy z oblasti psychologie a neurologie, které vysvětlují, jak taktika jako organizované pochody a propaganda funguje při uplatňování kontroly mas.

Scott Wiltermuth z kalifornské univerzity Stanford a jeho kolegové zjistili, že aktivity prováděné jednotně, jako pochodování nebo tanec, zvyšují loajalitu ke skupině. „Cítíme se pak, jako bychom byli součástí většího celku, takže jako důležitější považujeme blaho skupiny, nikoliv naše,“ říká.

Wiltermuthův tým rozdělil 96 lidí do čtyř skupin, které prováděly společně tyto úkoly: poslouchání písně při tichém přeříkávání slov, společný zpěv, zpěv a tanec, nebo poslouchání různých verzí písně, takže zpívaly a tančily mimo synchron. V posledně jmenované hře, když byli požádání, aby se rozhodli, jestli zůstat u skupiny nebo se snažit o osobní prospěch, lidé v nesynchronizovaných skupinách se chovali méně loajálně, než zbytek (Psychological Science, č. 20, str. 1).

Psycholog Jonathan Haidt na virginské univerzitě v Charlottesville si myslí, že tento výzkum pomůže vysvětlit, proč fašističtí vůdci, mimo jiných, používali organizované pochody a skandování, aby vybičovali masy do zuřivého oddání se jejich věci, ačkoliv tyto taktiky lze stejně využít pro mír, zdůrazňuje. Hromadné tance a skupinový zpěv mohou oslabit například místní napětí – teorie, kterou plánuje otestovat experimentálně (Journal of Legal Studies, DOI: 10.1086/529447).

Mezitím jsou silně sjednocující efekty propagandistických obrázků studovány Charlesem Segerem na univerzitě v Bloomington v Indianě. Jeho tým připravil studentům obrázky jejich univerzity – školních bund nebo samotných budov – a pak se jich zeptal, jaký cítili stupeň u různých emocí, jako hrdost nebo štěstí. Studenti vykázali pozoruhodně podobný emocionální profil, v kontrastu se studenty, kteří obrázky nedostali (Journal of Experimantal Social Psychology, DOI: 10.1016/j.jesp.2008.12.004).

Zájem o myšlenku stádní mentality se obnovil po objevení se prací o zrcadlových neuronech – buněk, které e rozpálí, když vykonáváme čin nebo sledujeme, jak někdo provádí podobný čin. Naznačuje to, že náš mozek je uzpůsoben na napodobování našich vrstevníků. „jsme nastaveni na „automatické kopírování“,“ říká Haidt.

Neurologické důkazy zdá se tuto myšlenku potvrzují. Vasilij Klučarev, z centra Donders pro kognitivní neuro-zobrazování v Nijmegen v Holandsku, zjistil, že mozek uvolňuje více chemické látky spokojenosti dopaminu, když se zařadíme do skupinového konsensu (Neuron, č. 61, str. 140). Jeho tým požádal 24 žen, aby zhodnotily více než 200 žen ohledně atraktivnosti. Pokud účastnice zjistily, že její hodnocení se neshoduje s ostatními, měly tendenci svá hodnocení korigovat. Když žena zjistila svůj odlišný názor, skeny fMRI odhalily, že její mozek vytvářel to, co tým nazval „signál chyby“. To má korigující efekt, říká Klučarev: je to způsob, jakým se učíme následovat dav.

Zdroj:osud