Titulek není jen použitím citátu Henryho Davida Thoreaua "The mass of men lead lives of quiet desperation" (Walden, 1854) - je to i výsledek mých dojmů z množství emailů, které dostávám v odezvu na své články - a není jich jen pár, jde prosím o tisíce emailů. Má to hodně co dělat s "huddled masses" (= zuboženými masami) v ČeskoZlodějsku. Navíc to má určitou logiku vývoje - první email je často ve stylu "Jsou to bláboly! Neztrácejte s takovými žvásty čas!" Druhý email už je jiný "Sice je to pravda, ale Američani bijí černochy!". Ve třetím emailu je už pisatel obvykle mentálně nahlodán "Ve vašem článku jsou technické nepřesnosti!" Čtvrtý email je obvykle dlouhé pojednání, snažící se mně vysvětlit, co si o tom všem pisatel myslí a jak to (podle pisatele) ve skutečnosti bylo. Pátý email už vyjadřuje mentální zlomenost mého čtenáře a čtenář se mnou začíná souhlasit. V šestém emailu mi čtenář posílá náměty, o čem bych měl psát a vypráví mi své vlastní příběhy, nad kterými mi obvykle hrůzou vstávají vlasy na hlavě.

 

Následující názory nejsou tedy jen mé vlastní, jsou to tvrzení mých čtenářů. Moji čtenáři se dají rozdělit do tří věkových kategorií podle toho, kdy byli mladí. Jsou to kategorie těch, kteří byli mladí v padesátých a šedesátých letech, potom kategorie těch, co byli mladí v sedmdesátých a osmdesátých letech a konečně kategorie těch, co byli mladí až po listopadu 1989 v letech devadesátých a jsou tedy vlastně mladí dodnes. Ať se mládí vydovádí.

 

Společensko-psychologický problém je, že lidé potlačují negativní vzpomínky a rochní se v údajně pozitivních a mládí se většině exklaďáků jeví kladně (mně však ne, nebyl jsem klaďák). Vysvětlivka: exklaďák = osoba, která měla kladný vztah k socialistickému zřízení.

 

Klíčový pojem "nesnesitelná těžkost bytí" úzce souvisí s pojmem "bezprizorní" nebo "bezprizornost". Ptáte-li se, co to je, rád vysvětlím. Je to ruské slovo, člověk "bez prizora" je dítě bez dohledu nebo člověk bez budoucnosti. Po bolševickém převratu v roce 1917 a následujícím masovém vraždění se v Rusku začaly hromadit děti bez rodičů, sirotci, o které se nikdo nestaral, nikdo je nechtěl a byli ponechání napospas osudu. Tyto děti bez dohledu, bez budoucnosti, bezprizorní, zcela zdivočelé, žily v bandách v lesích jako partyzáni a dělaly občasné nájezdy do měst za účelem ukořistění čehokoliv. Oficiální komunistické zdroje (1) odhadovaly, že v roce 1922 bylo v Rusku přes půl milión těchto bezprizorných děti už odchyceno a pozavíráno v převýchovných táborech jen na území Ukrajiny, zatímco přes milion jich bylo stále v lesích.

 

S nástupem Stalina nastoupily i drsné metody a bezprizorní byli loveni a stříleni jako zvěř a jejich počet systematicky redukován - i když přesná čísla nejsou známa. Ovšem, nikdy nevymizeli a nové a nové generace bezprizorných zaplňovaly Rusko. Za Brežněvovy éry se dělalo jako by neexistovali, ovšem nástup Gorbačova přinesl zpět i bezprizorné plus Černobyl a masovou výrobu zbraní hromadného ničení (najděte si na www "Alibek"). Dle současných zahraničních zdrojů je počet bezprizorných v současném Rusku opět v kategorii milionů (2, 3). Co se tam vlastně změnilo k lepšímu?

 

V České republice, a státních útvarech ji předcházejících, naštěstí bezprizornost v ruském měřítku nikdy neexistovala, ale bezútěšnost a ubíjející bezvýchodnost ano - český umělec Lubomír Martínek odešel do Paříže a napsal: "nechtěl jsem umřít jako blbec v zemí ubíjejících jistot". Ta postihuje dodnes především důchodce antikomunisty, nekolaboranty a neexkomunisty. Bývalí členové "organizace zločinné, nelegitimní a zavrženíhodné" (= KSČ mezi Velkým únorem 1948 a Velkým listopadem 1989, viz platný zákon č. 198/1993 Sb., který v ČeskoZlodějsku nikdo nezná a nechce znát - je stejně jen deklarativního charakteru, tj. bez sankcí (4)) se těší ze svých relativně tučných penzi (tučných v porovnání s nekolaboranty).

 

Vezměte si kategorii těch, kteří byli "mladí" v padesátých a šedesátých letech. Mladí lidé v civilizovaném světě žili svobodně, cestovali do zahraničí, zakládali rodiny, studovali co chtěli, poslouchali Elvise nebo Beatles, četli co je napadlo. V téže době mladí lidé v ČSR či ČSSR si mohli o svobodě nechat jen zdát, o cestování taky.

Cestovali a v kapitalistickém zahraničí studovali jen komunističtí prominenti jako Václav Klaus a soudruzi Dlouhý a Dyba, pod Vesuvem se dlouhodobě pracovně rozvíjel dnešní profesor Zdeněk Neubauer z Karlovy univerzity (politickou příslušnost v českém Kdo je kdo neuvedl). Víte, že Zdeněk Neubauer psával Velkému Vaškovi projevy, se kterými se pak Vašek dělal chytrým, a že Zdeněk Neubauer za to dostal cenu Vize? Chartistická chátra ovládající KU, po internetovsku CUNI, a exČSAV si totiž navzájem uděluje ceny a oslavuje se podle hesla "ty oslavíš mne a já oslavím tebe" či spíše podle vyděračského "neudělíš-li mi cenu, neudělím cenu tobě"). Víte, soudruzi, čeští vzdělanci, že CUNI znamená latinsky klíny? Zajímalo by mne, zda tím míní klín dámský nebo Operaci Klín proti exilu, která prý jede dodnes. Co myslíte? Informujte mne, rád se poučím od zdroje.

 

A také Ivan Havel (ano, rozdělovatel cen, také na CUNI, kámoš Neubauera, brácha Velkého Vaška SpasiTele, nezaměňovat prosím s Osvoboditelem, Budovatelem či Gottwaldem). A co soudruh Zeman? Opravdu ho nikam nepustili? Ivan Havel si jen tak prostě mir nix dir nix dělal PhD u nás doma v USA v letech kolem 1970, žádný problém. Proč vy ne? Asi měl ve škole samé jedničky a vyhrával matematické olympiády, tak se ho komunisti báli. Určitě to tak bylo!

 

V myslích mladých lidí v Těžkoslovensku té doby nebyl Elvis (ten byl symbolem "napodobování amerického způsobu života"), ale znárodňování soukromníků, rozorávání mezí (tj. nucené vstupování do JZD či JRD), politické procesy, popravy a nezákonný odstřel nepřátel socialistického zřízení na údajném útěku z "nápravných zařízení", brigády na vesnicích, brigády socialistické práce, stavby socialismu, budování přehrad a Nové hutě Klementa Gottwalda a udávání "křečků". Vy nevíte, kdo byli křečkové?

 

Tak já vám to taky povím. Křeček byl třeba zelinář, který měl ve sklepě několik beden neodevzdané řípy. Nebo sedlák, který měl navíc několik lahví od okurek plných sádla nebo masa v sádle. To byli ti křečkové, nepřátelé vašeho socialistického zřízení.

Křečkové byli "předáni k socialistické převýchově" do československých koncentračních táborů a kriminálů (převzatých po nacistech a znovu rozjetých soudruhem Slánským z Ústředního výboru KSČ - kdy už ho konečně přestanete litovat? - v Jáchymově, kde kopali a hrabali zářící uranovou rudu, za trest třeba i jen holýma rukama, a pak svítili jako světlušky - pamatujete si na Karafiátovy Broučky? - Leopoldově, na Mírové, nebo na Borech v Plzni, a měli-li štěstí, tak byli "jen" znovu povoláni do vojenské služby v pokročilém věku do PTP = Pracovně technických praporů, což byla československá kopie nacistického Arbeitskommanda. Československá rudá ideologie typu Práce šlechtí člověka byla modelována podle nacistického hesla nad vchody do koncentráků Arbeit macht frei = práce osvobozuje.

Víte vy vůbec, co znamená slovo nacismus? To je německá zkratka pro Nationalsozialismus = národní socialismus. Socdemáci a komunisté k tomu nacismu přidali předponu inter a z toho máte dodnes internacionální socialismus za zpěvu socdemácké Internacionály. Říkejte jim internacisté.

 

Zpět ke křečkům. Aby křečkova rodina nebyla ušetřena tradiční československé lidové závisti a nenávisti (skoro jsem omylem napsal "pohostinnosti"; nemohu zapomenout na poblité stoly v Pohostinství, n. p., 4. cenová skupina), měly mnohé obchody výlohu upravenu pod heslem To jsou oni. Zde byl křeček jmenován, a kolem jeho fotky bylo naaranžováno několik letáčků z amerického balónu, jehož zbytky ve výloze jasně dokazovaly, že křeček měl nejen řípu ve sklepě, ale byl i vlastizrádcem spolupracujícím s imperialisty, revanšisty, sionisty a revizionisty. A u výloh pak stali bodří českoslovenští občané-vlastenci a vzrušeně vykřikovali: "No to není divu, že už zase není řípa (či sádlo, či toaletní papír) k dostání, když von si to nakřečkoval, že jo, paní? Dobře jim tak, mají, co chtěli!" Načež spravedlivým rozhořčením zrudlá spoluobčanka reagovala: "Ještě že Rudé Právo psalo, že na vánoce je v pětiletém plánu zajištěn celostátní dovoz pěti vagónů citrónů a mandarinek za nezměněné ceny."

 

Nevíte-li, co bývaly pětiletky, zeptejte se starších spoluobčanů, oni vám to rádi vysvětlí, mnozí z nich se slzou kladného dojetí ze vzpomínek na budovatelské mládí, jiní se slzou zoufalství z doby, kdy byli jako já a můj přítel "pohřbeni zaživa" v ČS(S)R, kde mnozí jsou pohřbeni zaživa dodnes, na (ne)štěstí je jejich vědomí otupeno, jinak by zešíleli nebo spáchali sebevraždu.

 

I mozky dítek školou ještě nepovinných byly promyty časopiskem Mateřídouška, kde v kresleném komunistickém seriálu ("commie comics" by se řeklo anglicky) pro naše nejmenší občánky) Ferda Mravenec velitelsky ukazoval na oblohu, z níž klesaly padáčky s lahvičkami obsahujícími "mandelinku bramborovou, pomocnici Trumanovu". A mravenčí Einsatzkommando s klacky v ručkách soutěžilo v ubíjení přistávajících broučků. To bylo výchovnější než Karafiátova láskyplná kniha Broučci.

A tak vyrostly v ČSR a ČSSR z nenávistných dětí-zmetků nové generace nenávistných a závistných rudých a růžových "občanů". Je fuk, zda se dnes hlásí k pravici, byli charakterové zkurveni ideologickým procesem "vtiskávaní" (imprinting) již v útlém dětství a to se nedá napravit, jak zjistil laureát Nobelovy ceny Konrad Lorenz. Ne, abyste mi odmlouvali, vy exsoudruzi z CUNI a z exČSAV, nemáte nárok, neboť ČS(S)R má jen jednu nobelovku za vědecký objev udělaný de facto před válkou - jen se porovnejte s jinými menšími národy a styďte se! Kdejaká zemička má deset dvanáct patnáct nobelovek; vy jste se v exČSAV a na CUNI buď věnovali dámským klínům na pracovišti či Operaci Klín vedené proti exilu, než vědě. A tito zprzněnci "vychovali" a "vychovávají" další generace charakterově pokřivených dětí a dosud przní a budou ještě předlouho prznit dál a dál svoje vnoučátka. Toto degenerativní mrvení dalších generací nebude mít v dohledné době konce.

 

To udávání křečků a kulaků (= větších rolníků; s kulaky do Gulagu) báječně pasuje k ČeskoZlodějské "logice" a typické české národní formě závisti. Napřed okradli šlechtu, pak udávali židy Němcům, aby se zmocnili jejich bytů a majetků. Pak okradli tři milióny sudetských Němců, tj. jednu třetinu obyvatelstva tehdejší ČSR, pak kapitalisty, pak okradli kdejakého soukromého holiče, ševce a zemědělce (nejen kulaky), pak okradli kdekoho měnovou reformou v roce 1953, pak okrádali a dosud okrádají emigranty a exulanty, přičemž jsou nepochopitelně hrdí na Jana Ámose Komenského, který z ČeskoZlodějska zvrací na virtuálním Růžovém paloučku a ve svém exilovém hrobečku se obrací naruby - co obrací, po tolika svinstvech tam rotuje jako Wankelův motor!

 

Pak Velký transformátor plus Velký Vašek zorganizovali největší PIRATIZACI v moderních poválečných dějinách, a tito DEFORMÁTOŘI kradou dál a dál a dál si přikrádají bez konce. Když se vystřídá StranoVláda, tak ti noví si chtějí honem nakrást, protože mají také nárok si nakrást, než půjdou od válu jako ti jejich předchůdci, no ne? A národ Švejků jim to trpí a hrdě hledí s pootevřenými ústy do bedny ukazující rezidentskou standartu hrdě vlající nad Račanama. Takový národ by měl mít na rezidentské standartě Švejka se dvěma ocasy a heslo "Rudé Právo vítězí".

Těm několika židům, co přežili Auschwitz (= Osvětim), Bergen-Belsen, atp. a vrátili se do ČSR, řekli a dodnes říkají: "Už nevíme, kde jsou ty vaše osobní cennosti, které jste si u nás uschovali, než jste šli do koncentráku". I o nemovitosti okrádají těch pár židů dodnes, když úředně říkají: "Nic vám nebudeme vracet, neboť my jsme vám nic nezabavili." To je prosím citát Václava Klause z přednášky v USA - frenetický potlesk se jaksi nekonal. Židovské majetky byly totiž zkonfiskovány nacisty a ČSR zkonfiskovala majetky téměř všech Němců, včetně nenacistů, a nemá tedy podle perverzní, tj. zvrácené českozlodějské "logiky", židům co vracet, no ne ? Nechce-li se vám z toho zvracet, pak jste zvrácení.

 

Ještě k té hezké české národní hrdosti. Není mi znám jiný evropský národ, který by byl hrdý na zločince typu Jan Žižka z Trocnova, který s oblibou vypaloval kláštery i s jejich osazenstvem. Že byla jiná doba? Ano, ale to není důvodem si z notorického zločince-teroristy a masového vraha dělat národního hrdinu. Proč si neděláte hrdiny z SS-mannů, kteří ve východní Evropě nahnali obyvatele vesničky do stodoly a zapálili ji? To byla také jiná doba než dnes, ne? Byla válka. A za Žižky válka nebyla? Aha, já už chápu vaše zvrácené "myšlení"! Esesáci nebyli Češi. Ale exKSČisté byli Češi, tak ti mohou být ve StranoVládě dodnes a je jich plný senát a parlament. A vám nevadí, že exkomunisté vyvraždili 100 000 000 lidských bytostí (většinou vlastních občanů), zatímco nacisté "pouze" 21 000 000 (většinou cizích občanů)?

 

Zeměkoule měří na rovníku 40 000 000 metrů, takže 100/40 = 2,5 mrtvoly na 1 metr rovníku! Motá-li se vám v hlavě, že "ti naši soudruzi ale nikoho osobně nezavraždili", pak si uvědomte, že Eichmann a Hitler také osobně nikomu nezkřivili vlas. Hitler maloval pěkné akvarely Vídně a Heydrich dokonce hrál pěkně na housle, jako ti vaši exkomunističtí národní umělci-zločinci v době Pražského jara.

 

Nevadí vám teď alespoň trochu, že Velký Vašek v interview Lidovým novinám řekl: "Nedovedu si představit dnešní politický život bez lidí, kteří prošli komunistickou stranou". Proč ne totéž s nacistickou stranou? Tak teď máte, co jste chtěli, do rachoty zvesela, ať těm, kteří na nás dřeli, nikdo hanbu nedělá. Už neznáte tuhle komunistickou písničku? Za jejího zvuku šly celé skupiny "nepřátel socialismu" do rudých koncentráků a bodrý a pracovitý lid (zlaté české ručičky vše zadrátují a zpevní pomoci gumičky) posílal tisíce petic "Žádáme nejtěžší tresty" a dělal, že nic nevidí. "Nejsme Sokolové/skauti/kněží/jeptišky/soukromníci/etc. to se nás netýká." Když si pak rudé gestapo přišlo pro některé z nich spadajících do dalších kategorií obětí dnešních exKSČistů, tak se divili, že se jejich osud nikoho netýkal.

 

Nezapomínejme též na zvrácený český národní charakter, který dovolil, aby ti, kteří za druhé světové války bojovali na západních bojištích, pak byli po válce zavíráni, pronásledováni a v nejlepším případě přehlíženi. Patřili mezi ty zubožené masy v ČeskoZlodějsku, i když dostali nějakou tu korunu za každý měsíc odsezený v kriminálech exKSČistů a la Vaculík, Kundera, Klíma, Hrabal; ti byli všichni v KSČ, to byly JEJICH kriminály.

 

Pouze za úředně popravené vyplatila polistopadová VaškůVláda pozůstalým odškodné v ceně jednoho ojetého embéčka, či odřeného a udřeného trabanta. Ti, co byli zastřeleni na údajném "útěku" nemají dodnes cenu ani haléř, pokud vím. Či snad ano? No povídejte, rád se přiučím. Učit se, učit se, učit se!

 

Potom následuje kategorie těch, co byli "mladí" v sedmdesátých a osmdesátých letech. Po překvapení osmašedesátého roku, kdy nejvíce překvapeni byli sami "komunisté s lidskou tváří", přišlo dubnové plénum ÚV KSČ v roce 1969 - soudruh Dubček (bezproblémově vyrůstal v Sovětském svazu v době nehroznějšího stalinského teroru, který jemu a jeho rodičům zřejmě vyhovoval) byl poslán do Turecka a Husák (z 25 let si odseděl 10, plus 10 let ve Sběrných surovinách, n. p., tudíž Husák byl nesrovnatelně větší disident než celá ta chartistická chátra včetně vašeho Velkého Vaška) začal s normalizací, která trvala dvacet let. Jestlipak víte, že přední levicová intelektuálka v USA Susan Sontag už před 25 lety napsala, že "komunismus je fašismus s lidskou tváří"? A že přední poválečný sociální demokrat v Německu, Kurt Schumacher, řekl, že "komunisté jsou na rudo nalakování fašisté". Říkáte, že to nevíte? To říkali vaší oblíbení Němci po válce také: Wir haben es nicht gewußt = nevěděli jsme to. Na takovou výmluvu existuje standardní reakce: Oder haben Sie es nicht wissen wollen? = Či jste to nechtěli vědět? Teď po Velké listopadové sametové antirevoluci jste měli 15 let čas si doplnit vaše politicko-sociální znalosti, či snad ne? No povídejte...

 

Mladí lidé v civilizovaném světě žili svobodné, cestovali do zahraničí, zakládali rodiny, studovali, co chtěli, poslouchali rock nebo disco, no, prostě co je napadlo. V téže době mladí lidé v ČSSR si mohli o svobodě nechat zase jen zdát, o cestování taky. Cestovali jen komunističtí prominenti a nastrčenci jako Václav Klaus, Václav Havel (roku 1968 protiamericky demonstroval v New Yorku; proč vy ne?), jeho bratr Ivan Havel si roku 1970 udělal v USA doktorát (proč vy ne?), soudruh Vladimír Dlouhý, studoval si na Katolické univerzitě v Lovani, v Belgii (proč vy ne?) a jim podobní otličniki a různí kolaboranti s režimem a chartistická chátra. 73% ze zakládajících 200 členů Charty 77 byli KSČisté, ti starší z nich byli exstalinisté, proto ta chartistická chátra, co napřed roztočila mlýny rudého teroru a pak vsadila na tři prohrávající koně - Dubčeka, Smrkovského, Šika - a tudíž jen omylem upadla v nemilost, aniž kdy vystoupila z KSČ. Nesnesitelný Kundera do KSČ vstoupil třikrát, přestože byl dvakrát vyloučen a cpal se do KSČ znovu a znovu a znovu, třikrát! A rudý Ludvík Vaculík byl v KSČ 20 let od 1948 do 1968. A Klíma taky. Proto ta chartistická chátra, už chápete?

Nikdo jiný než komunisté a kolaboranti (= pozdější chartisté) nedostal "devizový příslib". anebo "nebylo v zájmu ČSSR, abyste nadále cestoval do ciziny." Sedmdesátá a osmdesátá léta byla podobná jako ta předtím, pouze televize už měla dva kanály a politické procesy byly utajené a nevysílaly se už v rádiu po drátě. Lůza dostala "chléb a hry" a byla potichu. A žádná pořádná knížka v obchodě nebyla s výjimkou "zahraniční literatury" v Sovetskoj Knige, kde byly sovětské romány a sebrané spisy V. I. Lenivého a Stalina v anglickém či francouzském překladu. Mimochodem Story about a real man = Příběh opravdového člověka - ano, sovětského čelověka Meresjeva - byla první anglická kniha mého internetového přítele. Koupil si ji v Sovětskoj Knige - kde jinde - a učil se z ní anglicky, aby až vyroste, to mohl snadno a rychle "ulomit", t. j. "hodit na to kakáč", pryč z ČSSR (dnes ČeskoZlodějsko), kde nesnesitelná těžkost bytí tížila nás dva plus asi 500 000 uprchlíků z reálně existujícího ráje dělníků, družstevních rolníků a pracující inteligence. Můj přítel vzpomíná na mladí v ČS(S)R jako na dobu, kdy tam byl POHŘBEN ZAŽIVA. Zřejmě nebyl klaďák. A co vy? Ano/ne?

 

A pak už jen kategorie těch, co byli "mladí" až po listopadu 1989, v letech devadesátých a jsou tedy vlastně mladí dodnes. V té době už ti, co byli dříve mladí komunističtí prominenti v padesátých letech a kolaboranti za Husáka, takoví, soudruzi Pithartové a Klausové byli pevně usazeni ve vrcholných funkcích země, nebo se alespoň morálně prostituovali v ČSAV, na CUNI a v prognosťáku, a nejnižší vrstva, ten plebs, byl úplně někdo jiný. Lidé, co si nepamatují ani padesátá, ani šedesátá, ani sedmdesátá, ani osmdesátá léta - a vlastně si ani pamatovat nechtějí. Mladí lidé, kteří nechtějí znát minulost ("žijeme v současnosti") jsou odsouzeni si ji zopakovat (pravil George Santayana). Malé změny existují- už mohou cestovat do zahraničí a mohou poslouchat, co chtějí. (Naslouchání rozhlasu z kapitalistické ciziny bývalo rušeno a bylo trestné, proto byl zaveden rozhlas po drátě hrající pořád dokola Na tom pražském mostě rozmarýnka roste, Kaťušu, Kalinku a Sojuz nerušimyj, když soudruh rezident-gentaj vjížděl na Račana.)

 

Ale to je tak všechno - vedení země je pevně v rukou exkomunistických kolaborantů z předchozího půl století. O svobodě se nedá mluvit - případ opakovaně souzeného Vladimíra Hučína a tisíce stížnosti na porušování lidských práv u mezinárodního soudu ve Štrasburku mluví samy za sebe. Lidé se bojí dál a dávají si bacha na hubu - jako za komunistů je teď za exkomunistů. Jen se podívejte, kolik bývalých "členů organizace zločinné, nelegitimní a zavrženíhodné" - viz platný zákon č. 198/1993 - bylo a je ve vaší StranoVládě.

 

Při své poslední návštěvě Česka jsem mezi desítkami lidí navštívil i vzdáleného příbuzného a i jemu jsem položil svou obvyklou a "blbou" otázku: "A jak se vám teď žije, když teď máte tu svobodu, demokracii a kapitalismus?" Příbuzný provedl takové ty obvykle české rituální pohyby, tj. napřed se podíval přes rameno, zda někdo neposlouchá a zda tedy jeho odpověď bude dostatečně "soukromá" a pravil: "Je to horší než to bylo. Já jsem byl svobodný i předtím. Mně nic nechybělo. A když jsem jel za komunistů na dovolenou na podnikovou chatu, tak mi ROH zaplatilo i benzín, abych tam mohl dojet vlastním autem. Teď se ti ten kapitalista vysměje! Tak jak to teď může být lepší?"

 

Neměl jsem na to slušnou odpověď. Poptal jsem se po zdraví jeho rodiny a šel zase pryč. Pryč ze země NESNESITELNÉ TĚŽKOSTI BYTÍ. Stačilo mi, že jsem tam byl POHŘBEN ZAŽIVA v mládí. Život je jinde.