Osudová námitka

Jako když sledujete nějakou tu americkou detektivku a při soudním procesu obhájce zareaguje na zkreslující a tedy nespravedlivý výrok obžaloby: Námitka! A začne věci líčit, jak ve skutečnosti byly a jsou. Právě tak mám pocit velkého nedorozumění, když čtu některé diskuse pod články na osudu, jenž popisují všelijaké zdravotní a mentální potíže, údajně souvisící s tím, co se děje na Zemi, v blízkém vesmíru a tak vůbec, a s duchovní transformací. Namítám, že právě tento „osudový“ styl je ten nejméně šťastný a vhodný k tomu, jak být připraven na to, co má přijít a přijde. Moje námitka je přitom, jako ostatně vše, co píši a dělám, míněna nanejvýš pozitivně.

Psal jsem o tom často, a tak jen zopakuji: mozek trénuje a posiluje (jako kulturista svaly), vším, co dělá a čím se zabývá, ty části, které zaměstnává. Tak jako hypochondr nakonec onemocní jen z toho, že se stále bojí, že onemocní, tak i čtenář osudu může mít za pár let skutečné potíže, protože prostě nacvičil empatické umění rezonovat s tím převážně negativním, co často čte (jeho zrcadlové buňky jsou každým takovým čtením, rochněním si v negativních příznacích a jejich následným vyhledáváním i na svém těle a duši, posilovány). Když budu neustále přemýšlet o tom či onom negativním jevu, natrénuji nevědomé a nakonec permanentní stažení těla a mysli, takže, protože přání je matkou i otcem myšlenky, za pár let nebudu schopen reagovat ani normálně, natož pozitivně.

Tahle cesta negativit vede jen k dalším (negativním) příznakům. Jinými slovy, nemůžete z matrixu, ani když o něm (a samozřejmě v něm) budete neustále negativně diskutovat a psát a číst. V kleci myšlenek jste v kleci, ať ji nazvete rájem nebo nebem. A nemůžete z ní, dokud si to, že v ní jste, neuvědomíte (tak jako si to postupně musel uvědomit, i za nás, diváky filmu, Neo). Psychosomatika a etikoterapie dnes už nepochybují, že nemocný s pozitivním myšlením (právě tak jako těhotná žena) značně napomůže léčbě (i optimálnímu vývoji děťátka, ale i vlastního mozku).

Jakkoli vznešený cíl si člověk vytýčí, vydá-li se k němu tak, že začne kritizovat, nebo se babrat se v bolestech a utrpeních, je jasné, že nedojde, protože mine (na každém rozcestí bude jeho mysl staženější v obraně proti bolesti minulých i budoucích utrpení) tu správnou odbočku. Když se diskutující téměř chlubí, že jim bylo taky špatně a bolela je žebra taky na levé straně, je něco právě tak fundamentálně špatně, jako na setkáních žen, které se trumfují, která měla bolestivější a traumatičtější porod.

Znalci mne asi opraví, ale např.syndromem nedostatku geomagnetického pole prochází každý z nás vždy, když za sebou zavřeme dveře svých bytů (Faradayových klecí) nebo automobilů. To, i naprostá většina ostatních  osudových potíží, jsou, jakkoliv dnes nakumulovány, jen zástupné prkotiny: i zdejší čtenáři a diskutéři by měli svou energii nasměrovat na daleko důležitější věci a jevy (a hnidopich by mohl namítnout, že i osud pomáhá udržovat matrix při síle vytvářením těchto kouřových clon). Tak jako není „svoboda“ možnost zvolit si mezi několika druhy tlačenky, nebo stále stejnými zkorumpovanými politiky, a emancipace není možnost opustit milujícího manžela a děti a odejít do tzv. duchovního ženského centra, skutečná svoboda není ani možnost „svobodně“ psát a (pak rádoby pyšně) číst o tělesných nevolnostech a bolestech hlavy jako o příznacích duchovního pokroku. Agent Smith (dříve jsme mu říkali Mefisto) se může uchechtat.

Pravidelný čtenář osudu totiž bude mít za pár let mozek vycvičený na negativní zprávy právě tak jako pravidelný čtenář běžných a bulvárních médií… a původní poslání osudu jako varovného návěstí a zdroje alternativních idejí tak možná vyšumí do negativního ztracena. Ano, je třeba být informován, ale číst negativní zprávy se dá i tak, abych nebyl zasažen obsahem. Zenový buddhista s natrénovanou harou (která si vybere jen informace, a emoce a negativní konotace nechá na rohožce před dveřmi) může číst, aniž bude ušpiněn, protože ví, jak se chránit. Nepoučený čtenář osudu, který si s vytřeštěnýma očima (a nadšeně!) čte o spiknutích a budoucích neodvratitelných katastrofách, aniž by si dokázal uvědomit, že jen na něm záleží, jaký budou tyhle zprávy mít dopad na jeho psychický a tedy i tělesný stav, je roven bledému hráči kolektivních bojových počítačových her, který nakonec už nedokáže počítač vypnout… přestože motivace všech byla z počátku pozitivní: vědět o skutečném stavu světa a naučit se ubránit svůj (selský) rozum.

I tahle mince má totiž dvě strany a čtenář osudu a diskusí v něm si z nich bohužel častěji než je zdrávo bere (podvědomě) tu negativní: i kdyby totiž byly bolesti a nevolnosti příznaky pozitivní transformace (a poplašné zprávy kolem sluneční aktivity nějak přispěly zvýšení obranyschopnosti), mělo by se o nich mluvit a psát pozitivně. Jenže v téhle společnosti se např. i o horečce, která je přece původně také pozitivní proces samoléčby a důkaz (obrany)schopnosti těla poradit si s mikroby, podobně jako o těhotenství, mluví a píše jako o nemoci, o něčem, co je třeba potlačit, vyléčit. Bolestínské diskuse a chlubení mdlobami a „obyčejnými“ bolestmi hlavy, vydávanými div ne za příznaky blížícího se osvícení, jsou jen iluze a příznaky spíše jakési duchovní hypochondrie. I sám Jirka M. celé roky popisoval své zdravotní patálie podobně, ale nedávno přiznal, že to byl asi omyl, a zdravotní potíže přímo s transformací jeho bytosti zase až tak nesouvisely. Ten, kdo má zdravého ducha, zdravě a střídmě se stravuje, a umí pracovat s harou, (tak jako si zamilovaný pod oknem milované nevšimne krutého mrazu), nějakou sluneční protuberanci ani nezaznamená: tělo si poradí právě tak, jako když vegetarián musí, protože je to někdy snazší než vysvětlovat svou stravovací orientaci, snít kousek masa: tělo si poradí a člověk pak má jen dobrodružnější a barevnější sny.

Pokouším se naznačit, že protože stále a dnes o to víc platí koho chleba jíš, toho píseň tvá mysl zpívá, chce-li být osud.cz alternativním zdrojem relevantních informací, které zájemcům pomohou, místo aby jim přitížily, měl by možná s každou negativní zprávou přinést i návod na řešení problému, anebo svým čtenářům poskytnou aspoň nějaké to mýdlo na očistu… (nebo pořádat kurzy meditací a jiných forem očisty, a po každém negativním článku velkým písmem poradit: tak, a teď se zvedni ze židle, a zajdi do nejbližšího lesa, obejmi strom, polož se do trávy, a poslouchej ptáčky… a v diskusi na osudu se pokus alespoň o jeden pozitivně konstruktivní návrh řešení.).

Pro pokročilé zopakuji jinou výstižnou metaforickou námitku (přece jen poněkud vyššího, i když stále matrixového levelu, hm, počítač mi freudovsky nabídl slovíčko ševelu, a povedlo se mu): zabedníš-li všechny dveře a okna, aby dovnitř nemohlo zlo, jak tam ale pak může vejít dobro? V tomto smyslu tedy také platí: budeš-li se zabývat neustále jen negacemi a potížemi, tvé tělo i mysl budou neustále stažené v jakési permanentí obraně, a naučí se pracovat, tak jako alopatická medicína, jen s nemocemi: skutečné transformace pak už nebude schopno (tak jako nebyli počátkem 80. let čeští intelektuálové, zajímající se o zenovou meditaci, schopni ji zvládnout fyzicky – a osvícení se jim navěky vzdálilo).

Zdroj:Osud