Přežil Hitler válku?

Adolf Hitler, nejvyšší muž nacistické třetí říše a válečný zločinec číslo jedna, prý spáchal těsně před koncem války v berlínském hlavním stanu sebevraždu. Spolu se svou novomanželkou Evou Braunovou požili oba nejdříve jed a potom se ještě zastřelili. Tak nám konec Hitlerova života líčí oficiální učebnice dějepisu. Bylo tomu tak ale opravdu?

Pochybnosti o Hitlerově údajné sebevraždě se vyrojily ihned po skončení druhé světové války. Důvodů bylo několik. Všeobecně známý byl například Hitlerův přímo panický strach ze smrti. Když se kolem Berlína začala stahovat železná obruč sovětských vojsk, navrhli němečtí generálové svému vůdci způsob útěku. Oddíl o síle více než 60 tanků, podporovaných letectvem, se měl pokusit prorazit obklíčení a dopravit nejvyššího muže říše do bezpečí. Avšak Hitler z obav o svůj život tuto akci odmítl.

Verzi o smrti vlastní rukou nevěřily příliš ani spojenecké špičky. Na konferenci v Postupimi se například Stalin vyjádřil, že neexistuje jediný objektivní důkaz o Hitlerově smrti. Všichni spojenci vynaložili obrovské úsilí na objasnění posledních chvil diktátorova života. Marně. Nebyl nalezen ani hrob, ve kterém měla být uložena těla obou manželů, polita benzinem a zapálena. V různých jámách byly sice nalezeny desítky spálených lidských pozůstatků, ale zda patřily některé Hitlerovi a jeho ženě, zůstává nezodpovězenou otázkou. Psychologové si povšimli ještě jedné zajímavé věci. Hitlerovi osobní zaměstnanci, kterých bylo na třicet, při výslechu téměř jednohlasně potvrdili jeho sebevraždu. Bylo zvláštní a neobvyklé, že se všechny výpovědi shodovaly i v těch nejmenších detailech. Vše působilo, jako by všichni opakovali spíše dokonale nastudovanou legendu, než popisovali události.

Podivná svědectví

Do úvah o tajemném útěku německého diktátora z obleženého Berlína podivně zapadají i některá svědectví.
Zachovala se například výpověď letce, příslušníka SS, kterému bylo tehdy osmnáct let. Z bezpečnostních důvodů vystoupil pouze jako „pan B“. 30. dubna 1945 se dostal na berlínské letiště Tempelhof. Zatímco jeho Junkers 52 tankoval palivo, „pan B“ si všiml, jak do opodál stojícího letadla Messerschmitt 322 právě nastupovala skupina lidí. On i jeho kolegové užasli, když mezi nimi poznali Hitlera, Evu Braunovou a některé další nacistické pohlaváry. Tehdy už měli být po smrti.
Toto svědectví potvrzuje i výpověď kapitána nacistického letectva Petera Baumgarta, uveřejněná v chilském deníku ZIG ZAG 16. ledna 1948. Podle tohoto listu vzal kapitán Baumgart na palubě svého letounu Hitlera s jeho manželkou a přáteli z Tempelhofu do Tondernu v Dánsku, který ještě 30. 4. 1945 kontrolovali Němci. Odtud prý odletěli jiným strojem do Kristiansundu v Norsku. Potom diktátor i jeho věrní přestoupili do silného podmořského konvoje, doprovázeného mnoha loděmi.

Stopa vede k jihu

Existenci nějakého nesmírně silného německého konvoje, směřujícího do jižního Atlantiku, potvrzuje i jihoamerický deník El Merkurio. Na jeho stránkách nalezneme svědectví kapitána britského torpédoborce, který se s touto eskortou utkal. Britské námořnictvo totiž kolonu německých plavidel objevilo a poslalo proti nim skupinu křižníků a torpédoborců. Během krátké chvíle však byla většina spojeneckých lodí potopena a ty zbývající těžce poškozeny. Kapitán prohlásil: „Viděl jsem už ledacos, ale proti takové přesile jsem ještě nebojoval. Nedej Bože, abych se ještě někdy potkal s takovou silou.“
Po vítězné bitvě s Brity pokračoval německý konvoj už nerušeně dál. Některé lodě se podle dochovaných zpráv krátce zastavily na německé námořní základně na Falklandských ostrovech. Hlavní část jich však zmizela kdesi u břehů Antarktidy.

Ztráta dokumentů

V červnu 1945 se britské admiralitě podařil husarský kousek. Několik anglických ponorek obklíčilo a zajalo německou ponorku. Její posádku tvořili samí mladí důstojníci SS ve věku kolem dvaceti let. Vezla zajímavý náklad. Na palubě byly kromě zásob jen samé bedny se zdravotní dokumentací osob, které údajně zahynuly již před několika měsíci.
Ostatně i Hitler nařídil na sklonku války odvézt neznámo kam všechnu svou zdravotní, zejména stomatologickou dokumentaci. Také jeho osobní zubař beze stopy zmizel a ostatní lékaři byli zlikvidováni.
Když po ukončení druhé světové války Červený kříž a další podobné organizace uskutečnily v poraženém Německu průzkum, přišlo se na neuvěřitelnou skutečnost. Z Německa zmizelo těsně před koncem války na čtvrt milionu lidí! Většinou se jednalo o významné vědce, průmyslníky a vysoké nacistické pohlaváry. Stopy všech končily v přístavech na cestě do Antarktidy nebo do Jižní Ameriky.

Ledová základna

Obrovskou tajnou základnu na mrazivém jižním kontinentu začali Němci budovat už v letech 1938–1939. Podle kusých informací měla být v Zemi Královny Maud, nazývané také někdy Nový Schwabenland. Stavební práce řídil osobně z oblasti Tierra del Fuego (Ohňová země), nejjižnějšího cípu Jižní Ameriky, Hitlerův pobočník Hans-Ulrich Rudel, pozdější šedá eminence německé poválečné politiky. Podle dochovaných zpráv se mělo jednat o velkolepé podzemní či podmořské město. Rudel měl k dispozici nejmodernější techniku a neomezené finanční zdroje. Jeho úhlavním protivníkem byl ale třeskutý mráz, který však Rudel také zvládl. Mocné hlubinné vrty prý bohatě zásobily celé tajemné město geotermální energií.

Ledová základna byla dobře zajištěna i proti vnějšímu útoku. Když se Američané dozvěděli o její existenci, vyslali prý proti ní několikatisícový speciální oddíl vedený admirálem Birdem. Operace High Jump však skončila fiaskem. Poražený Bird vyvedl z ledových pustin jen hrstku zdecimovaných mužů. O další útok proti tajnému městu se už pak nikdo více nepokusil.

Nacházel se ale na této základně osobně i největší válečný zločinec všech dob Adolf Hitler, nebo dožil svůj bídný život někde úplně jinde? To se dnes dozvíme už jen velmi těžko.

Zdroj:Osud