Zdroj:Osud......Ruský tisk se ptá: Hitlerova Říše prohrála druhou světovou válku. Je tomu skutečně tak? Jak je možné, že německá Třetí a současná Čtvrtá mají toho tolik společného?

Hans Vogel

Je historickým faktem, že Hitlerovo Německo prohrálo druhou světovou válku. Ale je tomu skutečně tak?

Může být nebezpečné dokonce jen zpochybňovat porážku nacistů, protože při nejmenším člověk riskuje, že bude prohlášen za nesvéprávného a strčen pod zámek. Nakonec, máme zde historický fakt, jehož „faktičnost“ je tak naprosto lapidární a evidentní, jako by to byl základní kámen světa, ve kterém žijeme.

V r. 1945 naprosté zlo, ztělesněné Adolfem Hitlerem, bylo poraženo absolutním dobrem, představovaným silami liberální demokracie, vedenými Spojenými státy. Celým generacím na „západě“ bylo jejich vládami, učiteli a učenci a novináři vtloukáno do hlavy, co si mají o druhé světové válce myslet. Množství hollywoodských filmů zabývajících se všemi stránkami epického boje mezi Spojenými státy a Německem je tak velké, že je ani nelze spočítat. Rozsah a intenzita propagandistických kampaní může soupeřit s americkou poválečnou ofenzívou ve snaze přesvědčit svět, aby přijal jejich pokroucenou verzi historie. Výsledky jsou vskutku impresivní: nikdo na „západě“ dnes nepřipustí nezpochybnitelný fakt, že to ve skutečnosti byla Rudá armáda, která porazila Hitlera v rámci nejvíce hořkého válečného úsilí v historii. Stěží to lze dokonce diskutovat i v akademickém prostředí: pouhá zmínka vyvolá pohrdavé úsměvy a ztrátu intelektuální prestiže.

Nyní, kdy se skutečná povaha amerického politického systému stává stále zjevnější celému světu, nyní, kdy parazitická povaha jejich ekonomického systému způsobuje stále rostoucí počet obětí, nyní, kdy lži, na kterých stojí americká dominance ve světové politice, jsou konečně odhalovány, nadešel čas vážně se podívat na to, co nám „americké vítězství nad nacisty“ přineslo.

Podívejme se na některé Hitlerovo politiky a porovnejme je s dnešními politickými praktikami USA:

- Když se Hitler v r. 1933 dostal k moci, mnoho německých bank bylo již převedených pod vládní kontrolu, ve snaze zmírnit dopady světové ekonomické krize. Prostřednictvím vládní kontroly bank pokračovali nacisté v ovlivňování mnoha klíčových ekonomických rozhodnutí.

- Reakce vlády Bushe II na kreditní krizi byla přesně stejná, a to znárodnění klíčových bank.

- Nacistická ekonomika byla válečnou ekonomikou, kde výroba výzbroje a položek pro ozbrojené síly určovala ekonomickou aktivitu.

- Za vlády Bushe II vzrostl americký zbrojní rozpočet o 75% a je zhruba stejně velký, jako všechny zbrojní rozpočty zbytku světa. Spojené státy jsou dnes válečnou ekonomikou, více než kdy od 50. let. Ba co víc, válka zůstává jedinou oblastí lidského snažení, ve které USA stále drží aspoň určitou konkurenceschopnost.

- Hitler přinesl do Evropy preventivní a koloniální války, poté, co byly odzkoušeny v Africe, Asii a latinské Americe velkými koloniálními mocnostmi. Hitler pro ospravedlnění svých válek používal falešné důkazy a vyprovokovával je tím, že prováděl akce pod falešnou vlajkou. Mimochodem, při procesu v Norimberku byl samotný fakt započetí války posouzen jako válečný zločin, zločin, který připravil cestu pro všechny ostatní válečné zločiny.

- Bush II začal dvě války, skutečně nacistickým způsobem: nikdo nikdy neviděl žádný důkaz, že afghánská vláda byla onoho osudového dne 11. září 2001 zodpovědná za destrukci věží WTC v New Yorku. Ale americká vláda provedla invazi a začala okupovat Afghánistán a instalovala tam loutkovou vládu. Bush II použil vyrobené důkazy pro ospravedlnění války proti Iráku, provedl invazi a začal tuto zemi okupovat, a podle současných odhadů zavraždil milion iráckých civilistů.

- Na domácí scéně nacisté začali s důsledným programem Gleichschaltung (srovnání do řady), určeným na začlenění všech nevládních organizací pod státní dozor, a zajištění, že budou oddaně pomáhat naplňovat oficiální politiku. Čímž byl tisk a vzdělávací systém „gleichgeschaltet“, srovnán do řady.

- Dnes možná nevládní organizace v USA nejsou zatím zcela zglachjšaltovány, ale ve skutečnosti byl vzdělávací systém již dávno srovnán do řady, nemluvě o médiích.

- Veškerá vládní politika byla podporována obrovským propagandistickým úsilím, od místních novin až po celostátní rozhlas a berlínské sutdio UFA, nacistický Hollywood.

- „Stará“ americká média (rádio, televize, noviny) již dávno ztratila svoji nezávislost. Vysoce vážené idoly údajné kvality a spolehlivosti, jako New York Times, jsou jen něčím o málo víc, než hlásnou troubou. Hollywood pravidelně vypouští filmy, které podporují nebo zdánlivě pojednávají o americké politice. Skutečná kritika nemá místa a nedostane se jí žádných financí.

- Jakákoliv forma opozice byla urychleně a tvrdě eliminována, kdy pouze hrstka odvážných Němců prováděla své aktivity v ilegalitě.

- Dnes je internet jediným místem, kde lze najít zdokumentovanou kritiku vládní politiky.

- Hitlerův nacistický režim vytvořil zcela nový slovník, tvořený pozoruhodnou řadou zarážejících akronymů a novotvarů, označujících jisté vládní politiky, jako Volksdeutsche, etnický Němec. Cizinci, kteří se odvážili vzdorovat nacistické okupaci své země, byli onálepkování za teroristy a byli divoce pronásledováni.

- V USA láska k akronymům může tuto lásku nacistů ještě převyšovat. Během agrese USA a NATO proti Jugoslávii a Srbsku na počátku 90. let byl nacistický výraz Volksdeutche vzkříšen a přeměněn. Nyní se z něj stal „etnický Albánec“, „etnický Chorvat“, „etnický Srb“ a tak dál a tak podobně: nacisté by se okamžitě cítili jako doma. Co se týká „teroristů“, dostali se v bledě modrém do amerického slovníku, jak tomu bylo za nacistů. Jakýkoliv Afghánec nebo Iráčan, který vzdoruje americké okupaci své země, je pouhým teroristou. Každodenní projevy jsou pečlivě sledovány miliony občanů. Fungujíce jako neplacená myšlenková policie dohlíží na to, aby nikdo nevybočil z mantinelů politické korektnosti.

- Protože Hitler byl fanatický nekuřák, dlouhodobý vegetarián a nenáviděl alkohol, ve své přítomnost netoleroval kouření a inicioval národní protikuřáckou kampaň, první kdy takovou.

- Se začátkem v USA se totalitní protikuřácká kampaň rozšířila do celého světa a změnila společenské vazby na všech veřejných místech.

- Aby se dohlíželo nad populací a dohlíželo se na správnou aplikaci vládních nařízení na denní a místní úrovni, byl vytvořen propracovaný systém státní bezpečnosti, s několika konkurujícími si bezpečnostními agenturami.

- USA vytvořily systém domácí bezpečnosti hodný té nejbrutálnější diktatury. Existuje nejméně 16 různých výzvědných a bezpečnostních služeb, zaměstnávajících neznámý počet lidí, pravděpodobně stovky tisíc. Existuje také vzkvétající Gestapo zvané Ministerstvo bezpečnosti Otčiny. Dnes nemůže před americkou vládou skrýt větší tajemství nikdo. Ví přesně, kolik každý jednotlivý občan USA utrácí a za co, ví, kdo komu píše své e-maily a co píše, ví, co hledá na internetu a tím předstírá, že zná jeho strachy, nejistoty, fantazie, vše. Vláda poslouchá telefonní hovory a má prostředky pro sledování místa pobytu každého občana USA, prostřednictvím mobilního telefonu.

Ačkoliv nešlo o původní nacistický symbol, německé ozbrojené síly byly vybaveny charakteristickou ocelovou helmou, která kryla krk a uši. Hollywoodský obrázek zlého Němce je nerozlučně spjat s touto helmou. Dokonce i Darth Vader, personifikace zla v seriálu Hvězdné války, nosil stylizovanou verzi německé helmy. Nicméně od 80. let americké ozbrojené složky byly nově vybaveny kevlarovou helmou, která nezaměnitelným způsobem připomíná helmu nošenou Wehrmachtem a SS, takže získala přezdívku „helma Fritz“. Tudíž USA nejen jednaly jako Hitlerův režim, ale dokonce i vojáci posílání do jiných zemí, aby tam provedli invazi, okupaci, vraždili a plenili, vypadají jako nacističtí vojáci.

Tento souhrn „západních“ analogií s nacistickým režimem je celkem znepokojivý. Naznačuje to, že mezi USA a nacistickým režimem není žádného podstatného rozdílu. Většina amerických občanů si dnes zcela jistě nemyslí, že žije v represivním státě. Většina občanů nacistického Německa by cítila totéž. Skutečně, proč by neměli? Nakonec ti, co nesli hlavní břemeno brutality systému, nebyli Němci, ale především cizinci ve vzdálených místech. Podobně i americké násilnosti jsou většinou zaměřeny směrem ven, do míst jako Korea, Vietnam, Kuba, Grenada, Panama, Somálsko, Irák, Afghánistán, atd.

Mezi USA a nacisty nicméně existuje jeden podstatný rozdíl: systematická perzekuce a hromadné vraždění celých skupin lidí, jako židů, cikánů, komunistů, homosexuálů a mentálně retardovaných. Ačkoliv USA zavraždily miliony nevinných mužů, žen a dětí v Asii, latinské Americe a Africe, nelze říct, že se toto zabíjení odehrávalo systematickým způsobem, nebo že bylo pácháno ve zvlášť vybudovaných „táborech smrti“.

Jak je možné, že dnes mají USA tolik společného s nacistickým Německem? Proč všechny poválečné americké vlády zdůrazňovaly rozdíl oproti nacistickému Německu? Proč vůbec USA s nacistickým Německem bojovaly?

Tyto otázky jsou znepokojivé, ale odpovědi ještě více.

Věřím, že podobnost dnešních USA s nacistickým Německem je důsledkem faktu, že stejně jako nacistickém Německo, i USA se považují za zemi požehnanou božskou ochranou a svolením zaručeným z nebes, aby ignorovaly jakékoliv a veškeré přijaté principy civilizovaného chování mezi státy. Podkladem toho všeho je pocit frustrace, žárlivosti a vzteku. Nacisté namířili svoji nenávist na židy, které považovali za zodpovědné za mezinárodní konspiraci, která způsobila, že Německo prohrálo první světovou válku. Versaillská mírová dohoda z r. 1919 ponížila a poškodila Německo tak, jak nikdy předtím žádná velká mocnost nezažila.

USA tradičně zaměřily své pocity frustrace a potlačeného vzteku na Evropu obecně, a Francii obzvláště. Přes všechny jejich snahy být lepší než Evropa, dokonce být „anti-Evropa“, i dnes USA dalece zaostávají v nejdůležitější oblasti: kvalitě života. Pocit výjimečné země se zvláštním posláním byl v americké lidové kultuře vždy zakořeněn hlouběji, než v Německu, kde to započalo v 70. letech 19. století a skončilo v r. 1945. V USA pocit, že jsou zvláštní zemí, zemí s posláním, předchází dokonce vyhlášení jejich samostatnosti. Když v r. 1620 otcové poutníci založili kolonii v Massachusetts, udělali to z pevného přesvědčení, že jsou požehnáni bohem. Jejich následná divoká perzekuce a anihilování původních obyvatel byla také ospravedlňována dovoláváním se božského požehnání. V době, kdy USA vyhlásily svoji nezávislost, byla většina kolonistů přesvědčena, že žije ve „vlastní zemi boha“.

Zatímco USA porazily Japonsko v druhé světové válce téměř bez pomoci, vítězství nad Německem, na kterém se podílely především jako dodavatel zbraní a ničitel měst a uměleckých pokladů, bylo mnohem významnější, v mnoha směrech. Německo, technologicky zdaleka nejvyspělejší země na světě, bylo samozřejmě skutečným nepřítelem. Jeho porážka znamenala v té době definitivní eliminaci Evropy jako hlavního hráče na světové scéně. To je důvod, proč americký průmysl propagandy se tolik snažil prezentovat vítězství nad Německem tak, že bylo dosaženo USA, ačkoliv připouští, že za pomoci jejich britských přátel. Logickým průvodním jevem tohoto falšování historie bylo prezentovat válku v Evropě jako boj mezi absolutním zlem a absolutním dobrem. Z toho také plyne trvání na rozdílu mezi USA a nacistickým Německem.

Co se týká skutečných důvodů, proč vedly USA válku proti nacistům, má to mnohem více co dělat s imperiálními cíly, než s čímkoliv jiným. Byla to nádherná příležitost zajistit si dlouho očekávanou nadvládu nad Evropou. Byl to pouze Sovětský svaz, který zabránil rozšíření americké nadvlády nad celý kontinent, při nejmenším do svého rozpuštění v r. 1991.

Ale jakmile bylo Německo poraženo, jak měly USA vládnout světu? Odkud měly získat inspiraci, ideje a technologii?

Od r. 1898 získaly USA rozsáhlé zkušenosti s koloniální vládou prostřednictvím správy svých vlastních kolonií (Portoriko a Filipíny), protektorátů (Kuba a Nikaragua) a tyranizováním různých malých karibských a latinoamerických států. Nicméně neměly jakoukoliv zkušenost s ovládáním vysoce rozvinutých evropských států. Mohly pouze vojensky okupovat dva z nich, konkrétně Německo a Rakousko, ale aby si udržely nadvládu nad ostatními, zeměmi doposud okupovanými nacisty, byl potřeba odlišný přístup.

Za daných okolností nebyla myšlenka poohlédnout se po poučení v německé okupaci Evropy špatná. Nakonec, nacistická vláda v okupované Evropě, ačkoliv se příležitostně setkávala s tuhým odporem, nebyla v žádném případě tak nepopulární. Miliony Evropanů nadšeně podporovaly perzekuci, deportaci a likvidace židů, stovky tisíc Evropanů se přidaly k SS a bojovaly s Rudou armádou.

V počáteční fázi byla nacistická okupace Evropy udržována především psychologickými faktory. Ohromena šokem a hrůzou z nacistických ozbrojených sil byla většina Evropanů příliš dezorientovaná, aby byť jen pomyslela na odboj, a měla tendenci akceptovat okupaci svých zemí. Nacisté měli značný úspěch při získávání základny lidové podpory tím, že směrovali strach a vztek veřejnosti na bolševiky, protože mnoho Evropanů sice nacisty odmítalo, ale komunistů se bálo ještě více.

Po roce 1945 USA pokračovaly v nacistické propagandistické kampani proti komunismu, čímž začaly studenou válku proti Sovětskému svazu. Zatímco šířily bizarní a neskutečné lži o Sovětském svazu, začaly USA přesvědčovat, tlačit a vydírat evropské politiky. Prezentováním Marshallova plánu jako jedinečného humanitárního programu amerických propagandistů, kteří si vzali inspiraci z nacistického ministra propagandy Josefa Goebbelse, začalo zaplavování kontinentu nepřetržitou lavinou dezinformací, která se od té doby nezastavila.

Pokud nacistické myšlenky a politické praktiky USA inspirovaly, stejně tak tomu bylo s nacistickou technologií. Téměř každý poválečný americký zbraňový systém byl inspirován nacistickými vzory nebo prototypy, počínaje protiletadlovými naváděnými raketami, přes létající talíře, po technologii stealth. Dokonce i tolik vychvalované americké vyslání člověka na Měsíc by bylo nemyslitelné bez nacistické raketové technologie.

Porazit nepřítele, který byl ustavičně líčen jako absolutní zlo, a následně použít stejného nepřítele jako zdroj inspirace, očividně vyvolává značné psychologické problémy. Inspirace byla tak silná, že dnes USA v mnoha ohledech připomínají svého dávného nepřítele.

Z toho důvodu byla upletena pavučina, či spíše tlustý koberec lží, který USA spředly ohledně druhé světové války a nacistů.

Pokud by zítra Hitler vstal z hrobu a podíval se na svět, byl by šťastný, ale také zmatený. Podíval by se na USA a uviděl by zemi, která adoptovala tolik aspektů nacistického Německa. Proč pak, divil by se, bojovaly USA s nacistickým Německem? Pomyslel by si, že nakonec válku vyhrál.

Obávám se, že by měl Hitler pravdu.

V r. 2001, hned po zničení věží WTC v New Yorku, Jean-Marie Colombani, šéfredaktor prestižních francouzských novin Le Monde, napsal úvodník „Všichni jsme Američané“.

Obávám se, že my na „západě“ jsme se všichni stali nyní nacisty.