Sex v mozku a co to odhaluje o neurologii hlubokého potěšení.

Ve studiích, které zkoumají mozek v chodu, se pravá hemisféra jeví jako hemisféra sexu. Rozsvěcí se během orgasmu – tolik, že v jedné studii potemněla většina kortexu a pravý čelní kortex zůstal jako jasný ostrov. Nový výzkum naznačuje, že pravá hemisféra je také hyperaktivní u „hypersexuálů“, což je symptom poranění mozků volně definovaného jako osahávání, navrhování nebo masturbování na veřejnosti bez studu.

Překvapující na tom je, že potěšení má být podle klasického názoru působištěm levé hemisféry, ne pravé. Levá je nejaktivnější při vybavování šťastných vzpomínek, meditování o lásce k jinému člověku a během záchvatu velkoleposti nebo mánie.

Levá hemisféra je dokonce preferenčně aktivnější u lidí bez deprese, a méně aktivní u nešťastných. Pokud by byl mozek jednodušším a kooperativnějším orgánem, levá hemisféra by se během orgasmu rozsvítila jako na silvestra. Místo toho je překvapivě tichá. Proč to tak je?

Ještě před osmi lety měla neurologie malou vědeckou základnu, na jejímž základě by mohla komentovat slast, sexuální nebo jinou. Navzdory fascinaci veřejnost sexualitou, jak to řekla výzkumnice Gemma O’Brien, „orgasmus je neosobní a třetí osoba vědě postačuje“. Neurologie se takovým choulostivým věcem vyhýbala, i když to znamenalo ignorovat důležité části lidské zkušenosti. Nicméně nyní se objevuje jasnější obrázek potěšení. Slast, jak posvátná, tak zatracovaná, sdílí úbytek sebepovědomí, změny vnímání těla a snížený pocit bolesti. A zatímco levý přední lalok může být spojován s potěšením, zbývající tři charakteristiky jsou bilaterální.

Absence bolesti je předvídatelně podobná potěšení, ale ostatní dvě – ztráta vjemu identity a tělesných omezení – jsou méně zjevné. Sebepovědomí není očividně žádný piknik. William James popsal já jako jádro vědomí, které přetrvává po různé zkušenosti a vjemy. Já je rozděleno mezi proud vědomí a vnitřního pozorovatele – vyjma vzácných okamžiků, kdy se rozpustí do mysticismu.

Sebepovědomí existuje jako neustálá kritika organizující vědomé zkušenosti. Vyprávění příběhů sobě (často o sobě) je kognitivní standard.

Unikání nepřetržitému sebepozorování se zdá být nedocenitelně příjemné. Roy Baumeister napsal celou knihu věnovanou předpokladu, že sebepovědomí je často přítěží. Napříč kulturami otupujeme povědomí alkoholem, drogami, rituály autohypnózy, a za těžkých časů sebevraždou. Meditace nabízí uvolnění od tohoto zabývání se sebou a je jedním z mála nástrojů pro vytváření trvanlivého posílení štěstí – možná tím, že tlumí aktivity v oblastech zapojených do posuzování, porovnávání, plánování a sebeprověřování. Aktivace levého čelního laloku koreluje se štěstím a tibetští buddhističtí mniši vytvořili největší měřitelný vrchol v aktivitě v této oblasti, vytvořený pouhou myšlenkou, když meditovali o soucitu. Udaná hloubka meditace odpovídá také aktivitě v centrech potěšen mozku, jako levý čelní svazek, přední ostrůvek a předpřední brázda. Toto zjevné potěšení je doprovázeno posunem v emocionální autoregulaci; meditující jsou si více vědomi myšlenek a pocitů konceptuálně, ale jsou jimi méně emocionálně narušeni, podle jedné studie. Obě hemisféry jsou zapojeny do sebepozorování.

Potěšení je také spojováno se ztrátou povědomí hranic našeho těla, a i do tohoto jsou zapojeny obě strany mozku. Orgasmus a meditace rozpouští vjem fyzických hranic, ale aktivační vzory jsou zřetelné. Meditace to činí poněkud intelektuálněji, mění sebepovědomí těla tím, že zvyšuje aktivitu ve specifických oblastech mozku, jako v pravém úhlovém závitu – v oblastech, které se stávají nejaktivnějšími během pokusů představit si sebe z perspektivy cizince, během mimotělesných zážitků nebo deja vu, a při neorologické zastřené poruše, ve které pacienti nemají povědomí o vlastní paralýze nebo vetchosti těla.

Ale během orgasmu mozkové hluboké jádro a červ, také v mozečku, září. O mozečku se myslelo, že je to „motor“ přichycený k zadní části mozku. Hluboké jádro je záhadné, ale je, zdá se, zapojeno do plánování a začínání pohybu, motorického učení, rytmu, synchronizace a sladění pohybu. Červ sleduje pohyb těla v prostoru mimo vědomého povědomí. Na rozdíl od meditace je orgasmus, zdá se, zvýšeným vnímáním bytí v těle, spíše než vnímání bytí mimo něj. Meditace odpojeného povědomí („nejsem svými myšlenkami, nejsem touto zkušeností“) je protikladem k sebezapomínajícímu sexu, ve kterém je důležité právě libování si ve zkušenosti a vztahu.

Zdroj:Osud.CZ