Zdroj:Osud       .Záhadná Antarktida může být domovem nejstarší civilizace na Zemi

Existence prehistorické civilizace v Antarktidě začala přitahovat pozornost profesionálních historiků krátce po 2. světové válce. Hypotézy lze dokázat starověkými mapami a průzkumy západních paleogeologů a glaciologů.

 

V lednu 1820 nadporučík Ruského císařského námořnictva Michail Lazarev objevil nový kontinent. Začátkem 20. století slavná Ruská Brockhaus a Efronův encyklopedický slovník obsahoval článek, podle kterého byl kontinent nedostatečně prozkoumán a že tam nebyla žádná flóra a fauna. Kromě toho autor zmínil spoustu mořských řas a zvířat, která obývala vody Antarktidy. 

 

Asi o dvacet let později šéf Istanbulského národního musea Halil Edhem našel starou mapu ve chvíli, kdy revidoval knihovnu Byzantských císařů ve starém sultánském paláci. Autor mapy zobrazil Západní pobřeží Afriky, Jižní pobřeží Jižní Ameriky a Severní pobřeží Antarktidy. Halil užasl. Pás ledu v Zemi Královny Maud na jih od 70. rovnoběžky byl bez ledu. Autor v tomto bodě mapoval pohoří. Jméno kartografa bylo Edhemovi dobře známo. Byl to admirál Loďstva Ottomanovy Říše Piri Reis, který žil v první polovině 16. století.

 

V roce 1949 společná britsko-švédská expedice prováděla důkladná seismická zkoumání nejjižnějšího kontinentu prostřednictvím tloušťky ledu. Výsledky se shodovaly s Reisovou mapou. Nicméně bylo záhadou, jak mohou data na mapě odpovídat úrovni vědy roku 1513. 

 

Piri Reis sám vysvětlil na okrajích mapy, že byla vypracována na základě mnoha předchozích zdrojů, některé z nich patřily k jeho současníkům, zatímco jiné se datují až do např. 4. století před Kristem. Jeden ze zdrojů například patřil Alexandru Velikému. Proto Reise nebylo možno činit zodpovědným za na mapě prezentovaná data.

 

Středověké mapy ukazují Antarktidu bez ledové přikrývky, nebo sněhem jen částečně pokrytou. Správnost map 16. století je neuvěřitelná. V podmínkách technických prostředků lze porovnávat jejich data s těmi z konce 18. století a někdy i s těmi ze století dvacátého.

 

Podle Reisovy mapy není pobřežní část kontinentu zakryta ledem. Mapa Oronteus Finia, která byla vytvořena o 18 let později, ukazuje ledovcovou pláň kolem Jižního pólu někde mezi 80. a 75. rovnoběžkou. O 200 let později zobrazil akademik Buache Antarktidu bez ledu. 

 

V roce 1949 navrtala expedice admirála Berdse dno Rossova moře přibližně v místě, které označil Finius jako řečiště.  Jádra obsahovala jemnozrnné skály, dobře smíšené nánosy, přinášené do moře řekami, jejichž prameny jsou lokalizovány ve středních výškách (t.j. ne pod přikrývkou sněhu).

 

Vědci z Carnegiho Institutu z Washingtonu dokázali přesně zjistit, že ty antaktidské řeky, které obsahovaly tyto nánosy, protékaly před přibližně 6000 lety. Teprve poté, přibližně 4000 let před Kr. se led začal hromadit na dně moře. Tomuto okamžiku předcházelo dlouhé období tepla.

 

Jako výsledek výšeuvedené mapy zobrazily Antarktidu v období, kdy se zrodily egyptská a sumerská civilizace. Většina historiků toto hledisko popírá. 

 

Nicméně existuje hypotéza, že mezi pátým a desátým stoletím před Kristem na Zemi skutečně žila lidská civilizace. Měla velké znalosti v navigaci, kartografii, astronomii, jejichž stupeň nebyl nižší, než ten z 18. století.

 

Tato civilizace byla našim mnohem větším předchůdcem, než produkt stvořený nebeskými cizinci. Její věk může být až několik tisíciletí. Nacházela se pravděpodobně na severním pobřeží nejjižnějšího kontinentu či souostroví velkých ostrovů - byla to Antarktida, která v té době měla mírné podnebí. Později mohla zabírat severovýchodní část afrického kontinentu.

 

Civilizace mohla zmizet kvůli zamrznutí jižní země, která nepřišla dříve, než v 10. století před Kristem. Další možnou příčinou může být velká voda, která vedla k dlouhodobějším místním záplavám, které archeologové nepopírají. Takové přírodní katastrofy mohly zničit téměř celou kulturu protocivilizace. Je možné, že některé její části jsou pokryty silnou vrstvou ledu. Jižnou možností je, že někteří reprezentanti této protocivilizace přežili. V takovém případě mohli své znalosti předávat Egypťanům a Suméřanům.

 

Lidstvu nezbývá než doufat, že další archeologický průzkum záhady nejjižnějšího kontinentu vyřeší. Může tam být ukryto nesčetně překvapení.